šumící ticho větru nápadného drtí radosti jsi dobrý dobrák, v mercedesu, meďák od kosti držíš se větví, abys neuletěl ve svý hlavě držíš se svojí duše, držíš se jí hravě jak racci na zábradlí lodě někde v Bratislavě
-
sklouzl jsem do sebe
podlehl úderům psacího stroje ležím tu na zemi, hranolky baštím, (troje) nikdo nepřijde co kdyby
co kdyby tahle nemoc byla nakažlivá údery stroje na psaní mě drží u země jak svítání