Dílo #71706
Autor:Pepík z Hudlic
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:12.10.2018 07:44
Počet návštěv:134
Počet názorů:6
Hodnocení:3

Ráno s dědou

Je čtvrt na sedm a budík hraje svou budící melodii. Připomíná to žbluňkání. Pejsek ležící na přikrývce se zavrtí a pohlédne na Pavlu svýma korálkovýma očima: vstávej!

Pavla odhodí přikrývku a nazouvá si trepky. Pejskovi připne obojek.

"Tak pojď, jdeme dolů za dědou."

Už když rozsvítí na schodech a začne sestupovat dolů do přízemí, se začne ozývat dědovo volání:

"Haló! Haló!"

Pavla rozsvítí velký lustr, aby na ni děda dobře viděl. "Dobré ráno," usměje se na něj.

"Dceruško!" raduje se děda, ale jako vždy po ránu vypadá zmateně.

Pavla jde k polohovací posteli a kontroluje, zda má děda nohu položenou na polštářku, aby neměl dekubity. Druhou nohu mu museli před dvěma roky amputovat.

"Já ti umeju oči, jo?"

"Ano," souhlasí děda mechanicky.

Vezme vatičku a naleje na ni trochu borové vody. Protírá dědovi oči od ospalek.

Pak donese notebook a najde na youtube příjemnou hudbu, kterou má děda rád. Když se hudba ozve, děda zpozorní. Poznal to a zaposlouchal se. Fajn, Pavla teď může jít uvařit vodu a udělat mu vitamínovou šťávu.

"Já jdu do kuchyně uvařit vodu, jo?"

Děda kývne, že tomu rozuměl. Snad bude chvíli poslouchat. Pavla zajde za roh do kuchyně.

"Panno Maria při mě stůj, u Boha za mě oroduj!" ozývá se z pokoje dědovo volání.

Aha, tak už ho hudba začala nudit. Nebo vůbec nevnímal její sdělení. No nic, počká, až se voda uvaří a pak zas půjde za ním.

Děda mezitím začne zvyšovat decibely: "Panno Maria, při mě stůůůj! U Boha za mě orodůůůj!"

Dcera běží do pokoje. "Co je?" ptá se trochu podrážděně.

Děda se dívá nechápavě: "Já nevím."

"Musíš chvilku počkat, udělám ti šťávu," opakuje Pavla.

Jde opět do kuchyně a začne vymačkávat citrón do teplé vody. 

"Jáák to budééé, všééécko zbudééé...," vyzpěvuje děda. Nechá ho zpívat a nese mu šťávu. Pak mu dá pod krk utěrku, aby se při pití nepolil.

Děda si párkrát lokne a pak na ni upře pohled malého dítěte: "Já nevím, co mám dělat."

"Vem si trochu šťávy do pusy a pak to polkni," vysvětluje dcera. Děda pomaličku vypije hrníček šťávy.

"Tak, teď chvilku poslouchej muziku, půjdu schovat nádobí od večeře."

Jde zpátky do kuchyně a schovává příbory a talíře do kredence.

"Dceruškó! Dceruškó!" Dědovo volání je zoufalé.

Běží zpátky. "Stalo se něco?"

Dědovi se třesou ruce. "Když já se všeho bojíím!"

"Čeho se bojíš?" nechápe Pavla.

"Všeho," shrne to děda a prosebně se na ni dívá, aby už neodcházela. 

Ozve se zvonění. Á, pečovatelka z charity dnes přišla trochu dřív.

Pejsek se hlasitě rozštěká. Děda sebou polekaně trhne.

Zatímco jde dcera ke dveřím, slyší ho vykřikovat: "Kdo je tóó?"

Otvírá dveře: "Dobrý den, paní Zvěřinová, To máme dnes po ránu zimu, že?"

"Dobrý den. To je pravda. Ještěže jsem si vzala bundu."

"Kdo je tóóó?!" křičí děda a dožaduje se odpovědi.

"To je paní Zvěřinová. Přišla tě umýt a převlíct."

"Zvěřinová?"

"Vždyť víš, chodí sem každej den."

Ale to už pečovatelka vchází do pokoje.

"Dobrý den," pozdraví ji děda a v hlavě se mu snad zableskne.

Teď si může Pavla chvíli vydechnout. Než pečovatelka dědu umyje, aspoň nachystá snídani...

 

 

 

Názory čtenářů
12.10.2018 19:41
fungus2

12.10.2018 20:08
Pepík z Hudlic
Díky.
14.10.2018 06:41
slunečnice
takové - smutnější, ale bohužel i takový je život *
14.10.2018 07:23
Pepík z Hudlic
Děkuji, je to bohužel opravdu ze života.:-(
16.10.2018 21:39
josefk
naladils mne :) ani nevím, jak :)
17.10.2018 07:26
Pepík z Hudlic
Díky. :-)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)