Paradox skorokoše

Není to poprvé, co mě to dneska napadlo. Bylo ráno, časné ráno, ještě byla tma. Náhodný protichodec vás spíš vyděsí než potěší, takové to ještě bylo ráno, normální člověk by radši ještě spal.Teď si vzpomínám, nezpívali ani ptáci ještě, a v takovém tichu a polotmě, znáte to, kdy jenom lampy drží stráž nad prostorem, který vždycky touží temnota uloupit, některé věci více vyniknou. Při mojí cestě do práce jsou na plotě parku připevněné odpadkové koše. Tato informace je sama o sobě potěšující a v zájmu zachování pozitivity si na tenhle fakt vždycky vzpomenu. Ovšemže tušíte, že s těmi koši nebude něco v pořádku, jinak bych o nich nepsal a jinak bych se předem neomotal alibistickou pochvalou jejich přítomnosti. Nooo,tak co je s nimi, už to vysyp! Už to bude.

Možná, že vaše koše tenhle jev popřou, ale moje koše, ty, které potkávám nejen na cestě do práce, všechno naopak potvrzují. Ve vlnách, opakujících se po snaze pověřených osob čurbes uklidit, se nepořádek kolem košů vrací. Nejsem ekologický šťoura, jsem spíše šťoura řekněme situační. Bordel. Okolo košů je bordel. Tak, užs to autore vysypal. A je to. Teď upozorňuji, že jsem vysypal náznak problému, ne papírky na zem vedle koše.

A teď to, co mě fascinuje. Většina těch věcí, co leží na zemi, jistě nebalancovala na okraji nádoby, do které chtěla být vhozena. Byla by příliš velká náhoda, kdyby všechny ty věci na zemi byly nehodou míření. Kelímek od jogurtu, krabička od cigaret, střepy, dvojstránka z reklamního letáku, obal od paštiky, bonbón, ulomený hřebínek, víčko od petlahve, ještě jedno víčko jiné barvy, zmoklý sáček s drobky od rohlíků, je toho spoustu, směsice nejpestřejší. Pokud tedy tahle sebranka (nebo spíš nesebranka) kamarádů z Popadákova není výsledkem házení na terč z dálky, proč tam leží? Víte, o co jde? Ti, kdož hodili víčko směrem ke koši, nejspíš viděli, že spadlo, ale nechali ho ležet. Teď si myslíte, že mě zaráží, že ho nešli zvednout, ale překvapím vás, to bych čekal, jsme lidé líní na krok někteří, ale překvapí mě a nejde mi do hlavy věc jiná. Tihle líní lidé, tihle nezvedači lhostejní mají někde hluboko v sobě, působením výchovy rodičovské nebo neustálým omíláním zjevného, možná někde v televizi, nebo co já vím čím, zakořeněnou logickou kombinaci koš a odpadky. Že se to má. Nevěřím, že v sobě mají tolik morálky a nutkání dělat věci správně. To by totiž šli a to víčko, které netrefili, zvedli a to oni přeci ne. Tak proč nehodí ten kelímek od jogurtu někam do křoví a krabičku od cigaret třeba pod auto?! Morálka s nimi nespolupracuje, tak by s tím problém neměli, ne, a pod košem by nebyla taková hromada zbytků, obalů a dalších kravin.

Teď mě nechápejte špatně, nenabádám amorální mládež k tomu, aby schovávala obaly od paštik za sloupy veřejného osvětlení nebo opilce, aby rozbili pivní láhev někde o kousek dál v zájmu rozptýlení neblahého dojmu z nepořádku na větší plochu čtvereční. Jen si říkám, jaká úsměvná a nelogická kombinace to je hodit něco na zem, protože jsem rebel nebo idiot a zároveň mít potřebu hodit to co nejblíž koše na odpadky.A to je celé. Venku začínají zpívat ptáci a lampy veřejného osvětlení půjdou po své celonoční šichtě spát. A vy byste buď měli začít něco dělat a nebo, a to vám závidím, pokud jdete z noční třeba, běžte taky spát, jako ty unavené lampy.