Saving minutes the beginning
Nedávný objev fenoménu “Saving minutes” změnil systém fungování na celé planetě. Nikdo nerozumí tomu, čím byl vlastně způsoben, protože se zcela vymykal našemu chápání světa.
Stalo se to v jednom dni. A umožnilo nám to se na libovolný čas “vypnout”. Ale “vypnout” tomu nikdo neříká. Prostě jsme zmizeli ze světa… A po čase jsme se znovu objevili, úplně stejní.
Zmizelo otravné čekání v čekárnách, prostě jste si ty zbytečné minuty života ušetřili, abyste je použili efektivněji.. Než prohlížením reklamních letáčků na inkontinenci v čekárně u praktického lékaře. Nebylo to “vypnutí se”, bylo to zefektivnění práce s časem, který nám byl dán.
somewhere
Nedávno jsem mluvil s Danem. Je to kamarád už z mého dětství. Řekl mi, že uvažuje, že se vypne na delší čas.
“Jak na delší čas?” ptal jsem se ho. “Týden, měsíc? Rok?”
“Myslím ještě delší čas.”
Spoustu lidí se rozhodlo tuto možnost využít pro cestu časem do budoucnosti. Většinou o pět až deset let.
“Prostě si schovám deset let a uvidím, jak se svět změnil. Za deset let to nebude tak drastická změna. A když uvidím, že to jde dobrým směrem, tak si to ještě prodloužím.”
Neříkám, že mě to už také nenapadlo.
“Ty, Dane… A nenapadlo tě, že za deset let už lidstvo nemusí být? Že svět může být v troskách?”
“Jasně, napadlo.” odpověděl Dan. “Ale aspoň se vyhnu tý katastrofě. Vlastně budu mít větší šance na přežití. Třeba i taková doba bude za něco stát, když do ní skočíš ještě mladý a plný sil.”
Dan se ještě zamyslel a usmál se.
“Ale představ si, že to půjde dobře. Že poznáš věci, které bys v životě nepoznal. Budeš opravdový cestovatel životem. Od svého narození až po úpadek civilizace.”
To byla neskutečně lákavá alternativa. Ale možná, že jsem už vnímal svět trochu jinak.
“Ale přijdeš o všechno. O svůj současný život, kamarády v práci, přátele.. Já tě ztratím.. Alespoň na deset let.”
“Ale já tě potkám hned,” zamyslel se Dan. “Jenom budeš o deset let starší. Povyprávíš mi, co se zatím stalo… A třeba se rozhodneš cestovat se mnou.”
Promyslel jsem to.
“To je vlastně celkem děsivá představa. Co si všichni ti cestovalé a starých přátelích budou myslet? Ani nemrknou okem a jejich přátelé zestárnou o deset let života. Co si pomyslíte? Podívej, já jsem na to vyzrál. Jsem tam kde teď ty, jenom mnohem mladší a mám tenhle úžasný svět před sebou.”
Dan zavrtěl hlavou.
“Nebuď hysterický. O tohle přece nikomu nejde.”
“Možná trochu jsem. Ale nepomyslíš si to?
“Možná. Ale o to nejde. Užil sis deset let života s lidmi, které máš rád. V době, která se ti líbí. Ale chápu, že ty do toho se mnou nepůjdeš.”
“Asi ne. Co když za těch deset let co skočím, budou někteří mí přátelé mrtví. Vždyť to je trochu jak kdybych je pro sebe zabil.”
Danem to trochu otřáslo. Pak ale odpověděl.
“Věřím, že prožili krásný život. Nemůžou mi zazlívat, že jsem se rozhodl cestovat. Prostě prožiju těch deset let jinde a jinak. Je to jako kdyby ses vypravil na cesty mimo civilizaci a deset let neměl s nikým kontakt. Když se vrátíš, taky někdo z tvých přátel může být mrtvý. Udělal jsi ale špatně?”
Byla to pravda.
“Neudělal.”
Dan se usmál.
“Promiň, ale půjdu teď hned, dokud jsem rozhodnutý. Měj se dobře.”
“Přeju ti hodně štěstí Dane. Přál bych si, abys tady zůstal, ale věřím že za deset let spolu zajdeme na pivo a budu ti mít hodně co vyprávět.”
V jednom mžiku Dan zmizel. Prostě už tu nebyl.
the definition
Nalil jsem si whisky a zapálil cigaretu.
Pomalu jsem upíjel a pokuřoval. Užíval jsem si naší dobu.
Dopíjel jsem její rozlučkový drink. Usmál jsem se.
“Ty si cestuješ časem a já mám čekat deset let…”
10 let poté...
|