Okurkový lák vylitý na slunci se blyští jako upatlané zrcadlo na stěně pokoje chodníče veleslavný hubu drž a lež, ať už je ticho prostopášné oblaka s kapkami poženou spadnout neomylně nebeští ufoukaní pohůnci
v okurkovém láku křivky vlaků jedou za zatáčky skoro bys slyšel zvuk se v lesku taky odrážet když bude pršet nikdo neuvidí krásy odrážení svět není, to jenom my se zrcadlíme v nekonečnu všeho jsme masa položená do vesmírných omáček