Dnes se dělají deštníky nejen malé, sloužící spíše jako módní doplněk, ale i dostatečně velké, aby se pod ně vešli dva zamilovaní za velkého lijáku. To ale není všechno.

Pod deštník se dá schovat ledacos, co potřebuje nějakou ochranu, nikoli jen milenci. Vejde se tam například raketa. Jak psaly noviny v roce 2008, tehdy byl hlavním tématem „Bushův plán na raketový deštník v Polsku (s proslulým radarem v Brdech)“. Rakety se tudíž v této metafoře chápaly jako silný déšť a bylo nutné proti nim jako ochranu vybudovat deštník.

Deštník na ochranu před pomyslným deštěm může ovšem poskytnout i celá země: Jako třeba v této větě: “Byl to historický okamžik, kdy indičtí králové přestali být králi a stali se knížaty. Chránění britským deštníkem, který jim zaručoval hranice, zisky a výsady, panovníci od té doby žili v jistotě a klidu, ne jako jejich předkové.“

Jak vidíme, deštník nám v současné době poskytuje ochranu před jakoukoli nepřízní. Například: „vedení školy vytváří učitelům dokonalý ochranný deštník proti nestálým  a mnohdy až surovým vnějším vlivům.“ Ochranou se může stát i společná měna, třeba za premiérování Josého Sókrata v Portugalsku. Novináři si tady ovšem s metaforami vyhráli. Posuďte sami: „Navzdory ujišťování bývalé socialistické vlády premiéra Josého Sócrata skončila země pod jeho vedením jako druhá v pořadí  pod spásným deštníkem společné měny, zřízeným pro pacienty, kteří se nepostaví sami na nohy.“ Těmito pacienty se samozřejmě nechápali invalidé, ale obyvatelé Portugalska, kterým se díky společné měně dostalo pomoci od ostatních evropských zemí.

Kdoví, jaké abstraktní deštníky ještě vytvoříme a koho jimi ochráníme. Jen bychom neměli zapomínat na ty deštníky skutečné. Nastane-li kvůli globálnímu oteplování sucho a přestane pršet, možná už normální deštníky nebudeme potřebovat. A to by byla škoda.