Prosila mě jedna paní,
ať jí pozvu na snídani,
prý mi karty vyloží,
uchrání mě paroží.

Za pár korun, to je láce,
řekne, kde je dobrá práce,
s láskou též mi poradí,
protivníky odradí.

Snídani jsem tedy platil,
vždyť jen málo v bistru tratil,
karty nelžou, říkala,
když mi v  kapse hrabala.

Štěstí jsem měl, pravda byla,
když jí hlídka zastavila,
já však chudák nebohý,
za čas získal parohy.