Básník má občas štěstí.

Ve špitálu v Olomouci,
přestalo mi srdce tlouci,
to je konec, milý pane,
krásné parte vám sem dáme.

Krev mi houstne, nohy zebou,
andělé mě berou s sebou,
koukám na zem z velké výše,
já a nebe, to je klišé.

Komise se v nebi lekla,
já prý patřím jen do pekla,
čerti velkou radost mají,
všechny moje hříchy znají.

Jenom chvíli v kotli sedím.
čertici si potom hledím,
Bulisanda něžně vrká,
do kalhot mi ruku strká.

Skládám básně pro čertice,
často chtějí něco více,
s čerty také kamarádím,
při kartách jim občas radím.

Lucifer jen hlavou kývá,
do pekelných knih se dívá,
prý mu dělám v pekle zmatky,
tak mě žene rychle zpátky.

Ve špitálu v Olomouci,
začalo mi srdce tlouci,
peklo, nebe stopku dává,
básníkům se tohle stává.