to se nedělá
nemůžeš po bozích chtít aby věčně nesli tíhu se kterou napadáš na slova
cítíš to jejich vzdor se přelévá z hlasu do pročernalých plic a zpátky
zmlkneš a už je neuhlídáš
jak chladno je v prázdných stáních
kde hrana mrazu láme list
- už jenom spálit prázdnou slámu a necítit a jít -
|