1. 12. 2017, 27.56:79, redakčně upraveno. „Všechno je jen bezcílné mátožení,“ visutě zavlál David Carradine z kliky u dveří, z odulého údu zkrápěje zem mízou, připomínaje moudrost našich staletí, zatímco slastně zapomínáme. Co bychom dali za to, aby k nám ze rtů naléhavě doléhalo cosi o marném plahočení, co bychom dali za ozdravný pesimismus z úst umrlého hédonika, co bychom dali za nahou, mimo-světskou, jedinou ryzí Pravdu? Za ni toliko nevědomky pokládáme život, prožijeme jej potají, v zásvětním zákrytu coby jepičný národ blouznivců o Ničem ve Všem, aniž o sobě víme.
|