Můra |
jak můra pohlcená ohněm hoříš zvědavostí jsme lidé prostě nepřístojně prostí dávám ti políbení pořád dokola rozlétlý do světa tvou těsnou vzájemností vlasy a duši plně dohola
v hrnečku káva smrdí falešností vodovod teče jinde než by měl na zemi kola od kbelíku reznou na plyši vzpomínám na lidi, utkané z kostí to, co jsem neviděl, to ani neslyším
|
|
Názory čtenářů |
28.11.2017 13:42
Catherine
|
...když napíšu líbí, nebude to pravda, je to o mnoho víc, než jen líbí :-) |
29.11.2017 13:14
Lu_Po
|
tak jsem si u toho i slovně zaimprovizoval, aneb miluju, když mi báseň dává křižovatky |
04.12.2017 18:58
Andromeda
|
to my ženy umíme, hořet zvědavostí a lákány světlem...otázka je, když konečně vyzvíme pravdu, zda nám za to stojí SHOŘET..... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|