Dílo #71313
Autor:Andrew Maxwell
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:18.11.2017 19:02
Počet návštěv:490
Počet názorů:8
Hodnocení:5 2

Plážš

už není po mně ani slechu ani vidu

jsem sám uprostřed sebesama v samostatném klidu

písek si medituje nebem bez hranic

v největším všechnu vládne zdepřítomné nic

 

kuželky lidí vrhlé proudu pod nohy

cukrové vaty slízlé neznabohy přímo z oblohy

lítáš si, jen dlaně seplé tvoří hyperbolu

jak můžou lidi být tak oddělení, i když spolu?!

 

 

Názory čtenářů
18.11.2017 20:49
Catherine
:-)(
18.11.2017 21:03
Corvien
Well, well, Maxwell!
21.11.2017 07:26
hledač
všechno... je stejně divný slovo...
21.11.2017 09:10
Andrew Maxwell
hledač napsal(a):
všechno... je stejně divný slovo...
No jasný!
21.11.2017 09:10
Andrew Maxwell
Corvien napsal(a):
Well, well, Maxwell!
Tak dík. :-)
24.11.2017 19:26
josefk
fajn, má to spád i hlubokou myšlenku :)
jedna učitelka říkala beznabohy :) tak si myslím, že seš lepší učitel
27.11.2017 07:23
Andrew Maxwell
josefk napsal(a):
fajn, má to spád i hlubokou myšlenku :)
jedna učitelka říkala beznabohy :) tak si myslím, že seš lepší učitel
Joo, když někdo nezná bohy .-). Děkuju.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)