kouzlím a vykouzlím si úsměv
a pohladím s ním koutky svých rtů
jsou ztěžklé pod nánosem šedi
jsou ztěžklé z propršených dnů
vykouzlím křídla a odnesu je tam
kde paprsek ztrestá rýhu času
paprsek z něhy já dobře znám
sklouzne mi ke rtům po mém vlasu
a roztančí tanec na Atlasu
naladí tóny v tichém hlasu
až úsměv procitne mi od úžasu
když rozezná v jeho koutku
tu vkrádající němou krásu
teď vykouzlím úsměv letmý tam
kde vždycky byl ač s ním či sám
pohladím sebe a pošlu ho i k vám
všem, kterým ho kdosi vzal
ať rozzáří koutky vaší tváře
a poznáte lehce mezi všemi
ty milující a ty sedmilháře
|