LÁSKA A TEMNOTA

Jako by to bylo tisíc let

milion světelných roků v dálce

jak moc byl tehdy jiný svět

když jsem plul s Tebou na jedné bárce

Měl jsem Tě moc rád a Ty mě víc než ráda

smáli jsme se i mračili ve stejnou chvíli

Ty mně a já Tobě hlídali jsme záda

dobře si rozuměli a hodně se sžili

Každý den žil jsem s radostí, jako když mi nic neschází

slyšel jsem a neposlouchal uvnitř hlavy varování

strčil jsem hlavu do písku, nechtěl vidět, co přichází

bohužel prý lidé v Ráji poznání se neubrání

Necítil jsem oheň, který jsem si přál

v srdci chyběl cit, po kterém jsem toužil

nebylo mi dost, o co jsem se hřál

čím dál jsem se víc v pochybnostech ploužil

Čím dál víc jsem chápal, čím dál míň chtěl uvěřit

že Tě navždy opustím, místo abych s Tebou žil

zase moje temnota chystala se uděřit

do moře Tvých hořkých slz jsem naši bárku potopil

Proč nemůžu najít ve svém srdci lásku

když jsem nenašel ve Tvé tváři krásu

proč pokaždé prohraju s povrchností sázku

když se hraje o sen, o štěstí a spásu

..