Odmítám
tiše a ochotně
zmizet tam,
co purpura na plotně.
S tvrzením mí milí a vážení,
že nejlíp vypadám půl metru nad zemí.
Přijdu zas,
přijdu a řeknu si
o provaz,
brčko a citrusy.
Umíchám koktejl a ten celý vypiju.
Nejsem už včerejší a na dluh nežiju.
Krajinou stužku řeky svíjí mírný proud
Největší štěstí pro loďku je přece plout.
Z pohledu planety je chvíle století,
zatímco tažní ptáci stokrát odletí.
…a přiletí.
Odlesky,
světla a stíny
od desky
zamrzlý hladiny.
Hmatáš poslepu zoufale od spodu.
Copak jsi ryba, abys dýchal vodu?
Plešatím.
Půdu pod nohama
neztratím.
Mám dohodu s bohama
,že kdyby náhodou to k žití nebylo,
můžu jít natírat zdi ráje na bílo.
Slib mi, že až si řekne řeky proud
necháš mou loďku odeplout.
I tažní ptáci přece… Co je ti?
za obzor dálky vždycky odletí. |