Dílo #71292
Autor:Corvien
Druh: Tvorba
Kategorie:Jiné/Písňový text
Zóna:Jasoň
Datum publikace:08.11.2017 11:43
Počet návštěv:468
Počet názorů:3
Hodnocení:3 2

Odmítám

Odmítám

tiše a ochotně

zmizet tam,

co purpura na plotně.

S tvrzením mí milí a vážení,

že nejlíp vypadám půl metru nad zemí.

 

Přijdu zas,

přijdu a řeknu si

o provaz,

brčko a citrusy.

Umíchám koktejl a ten celý vypiju.

Nejsem už včerejší a na dluh nežiju.

 

Krajinou stužku řeky svíjí mírný proud

Největší štěstí pro loďku je přece plout.

Z pohledu planety je chvíle století,

zatímco tažní ptáci stokrát odletí.

…a přiletí.

 

Odlesky,

světla a stíny

od desky

zamrzlý hladiny.

Hmatáš poslepu zoufale od spodu.

Copak jsi ryba, abys dýchal vodu?

 

Plešatím.

Půdu pod nohama

neztratím.

Mám dohodu s bohama

,že kdyby náhodou to k žití nebylo,

můžu jít natírat zdi ráje na bílo.

 

Slib mi, že až si řekne řeky proud

necháš mou loďku odeplout.

I tažní ptáci přece… Co je ti?

za obzor dálky vždycky odletí.

Epilog

Dáše, že je pořád s námi v kapele a jede furt s úsměvem, jako by o nic nešlo.

Názory čtenářů
09.11.2017 05:22
muclicka
:-))Dáša jede lodí tou lodí zánovní:-))
09.11.2017 05:39
Corvien
Díky všem!
11.11.2017 14:14
slunečnice

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)