toť smečka kojotů, úlisní zbabělí za cukřík z Bruselu i mladé požírá však časem smrtka kosti jim vybělí před nimi brána se do pekla otvírá
ještě hryžou koušou ve své agónii z posledních sil vše ničí a škodí v slepotě neslyší pohřební melodii v duševním marasmu peněz se brodí
do hnízda nasrali teď o pomoc volají ruku nám podejte snad raději obě přivalme kámen na hrob těch partají s prostinkým nápisem: Národ sobě
|