Dílo #71210
Autor:josefk
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Vyznání
Zóna:Jasoň
Datum publikace:17.09.2017 15:17
Počet návštěv:682
Počet názorů:6
Hodnocení:6 5

Prolog

Venku poprchává, koukáme se psem smutně na sebe, že nemůžeme ven. Žena sedí v křesle v úžasu, jako by četla reklamní letáky. Najednou zvolala: Vyjde pokračování Saturnina! Je vidět, že zdání klame, ona dovede vždycky překvapit. I proto ji miluju.

lásky vyznání

 

 

 

stojíš tam na stráni

jako jeřabina

připadám si jak úžlabina

co vzhlíží k tobě

ty na mne máváš

a krápeš z listů

zelenou halenečku

průhlednou do modra

navždycky připoutaná

ke krásnému místu

 

točí se kolotoče

pouťový rámus trhá uši

nemůžeš na návsi

cinkat řetízky

ve vlasech máš

oranžové penízky....

 

kdybych byl na obloze mrakem

vplul bych ti do vlasů

a bral tě znovu hákem

 

 

 

Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'josefk', 21.09.2017 00:25.

Názory čtenářů
17.09.2017 15:37
Andromeda
to by bylo krásné, nechat se brát hákem, nějak mi to chybí......
17.09.2017 15:42
Lyla G
Andromeda to vystihla i za mě.. chybí chybí ;-)))
moc hezké..
19.09.2017 07:24
slunečnice
moc hezké :-)
19.09.2017 12:04
s.v.
prima
19.09.2017 13:01
muclicka
))
20.09.2017 23:32
sokrates
ta tvoja to má dobrý ... a ty taky :-)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)