Dílo #71174
Autor:Andromeda
Druh: Pro pobavení
Kategorie:Próza/Úlet
Zóna:Jasoň
Datum publikace:25.08.2017 20:20
Počet návštěv:584
Počet názorů:4
Hodnocení:5 2 1

Prolog

Jakoby nic

    Postupně jsem si vymyslela jinou fintu, jak vysvětlit, proč pláču, když do kanceláře někdo vešel a uviděl to. Nejdřív jsem říkala: "Promiňte, zrovna jsem se dozvěděla, že mi umřel bratr v Americe" a pak se nechala nést utěšujícím tónem zmateného zákazníka a přáním upřímné soustrasti. 

     Když se procento pravděpodobnosti, že přijde někdo z nich podruhé a uvidí mě znovu plakat, zvýšilo na cca 50%, musela jsem změnit důvod na náhlý rozvod dcery a pak na to, že syn někoho zrovna přejel.

     Tímto způsobem jsem se postupně probrečela ke dni, kdy k tvé nevěře a k našemu rozchodu přibyla nutnost odhlásit tě z trvalého pobytu v mém bytě. Na hlavu jsem si navlékla včelařskou síťku, aby nebylo poznat, jak moc vrásek mi z toho trápení přibylo. Nasadila jsem si čelenku s obrovskou umělou květinou, aby i přesto bylo poznat, že jsem žena.

     Stál jsi na chodbě magistrátu otočený k oknu a bubnoval prsty na sklo. Tím jsi způsobil zmatené poletování dvou vysláblých masařek, které již týden toužily po volném prostoru venkovní krajiny, která jim už určitě bude najisto a navěky odepřena. Vztáhla jsem podle zvyku k tobě ruku, ale šlo mi to jen asi tak k rameni a pak moje ruka zoufale klesla zpět. Přece se tě nakonec ještě nebudu dotýkat....

     "Luky!" zlomil se mi hlas do nevábného tremola a ty ses ke mně otočil. Na obličeji jsi měl mapu okresu s vyznačenými komunikacemi a jako naschvál všechna vozidla jela po mapě dolů, takže to vypadalo, že pláčeš taky. Srdce mi tlouklo div neprasklo a dělalo se mi střídavě horko a zima. 

     MUSÍŠ SE TVÁŘIT JAKOBY NIC, prolétlo mi hlavou, co jsem si říkala ráno, než jsem šla na magistrát. S velkým úsilím jsem si vzpomněla, jaké pocity jsem měla, když jsme se brali a vytvořila karikaturu. Ke kanoucím vozům po mé tváři přibyly dva autobusy. Přemýšlela jsem o tom, zda taky vidíš pod mojí síťkou tu zvláštní mapu silnic.

     Kdesi startovaly letouny, co měly přinést nad naše hlavy atomovou bombu a svrhnout ji v tom nejvypjatějším okamžiku (horečnatě jsem hledala rudé tlačítko pod svými šaty, abych je vypnula a zabránila konci světa - ale nenašla jsem je).

    "Fialovi, prosím!" ozvalo se z úřední místnosti a ty jsi vykročil jako první. Podlaha vrzala a já měla dojem, že neumím chodit, že jsem to nikdy neuměla. 

     Pak ses v posteli se zavrněním otočil a slastně mě objal. "To už bude ráno, nebo se mi to jen zdá, že se pořád vrtíš?" tiskl se ke mně. A já si uvědomila, že to asi nebyl prášek na spaní, co jsem si večer vzala v pološeru. Zatracenej kluk, co to zase dotáhl domů...?   

      

Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'Andromeda', 04.12.2017 19:16.

Názory čtenářů
25.08.2017 21:17
Lyla G
Super :-)
26.08.2017 23:39
josefk
v posteli vrnění míti, kočku si poříditi
27.08.2017 15:20
sokrates
takový prášky už nebrat ...
30.08.2017 14:47
Lu_Po
zeznejlíp

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)