Slunci jsem dovolil, aby prostřihlo tvé vlasy ten drzý nebešťan tě ale jasem polknul celou vtáhl tě do řeky, bojuješ, i já se s ním teď peru vrhám se do proudů, mám strach, že tě rozemelou
o vížku kostelní se roztrhaly mraky sypou se na střechy, i řece k nohám, taky do polí ty kusy tebe, mne a oblak nikdo neposbírá, vím to sbírám tvé střípky očima, sejdou se v údolí |