Jo mít tak kuráž toho malinkého ptáčka co visí hlavou dolů v dnešní kruté době třesavým tělem drtí proudy vzduchu, jenž ho mačká a choulí svoje neúnavné srdce uzamčené v sobě
zelené vlny luk se prohýbají hladem Země říkám si, kam se schoulí lidi, když svět padá? hledám své neúnavné srdce skryté ve mně jako ten ptáček nebojácný, ukážu hruď a nebo tichá záda?