Autor: Cholka_77 .=)))

To jsem ještě nechodila do školy.

Babička měla velkou zahradu a za ní to bylo plné polí. A na té zahradě byly rybízové keře - bílej, červenej a černej. A sousedi měli růžovej. Někdy, když jsem měla štěstí, tak se mi povedlo kšeftnout bílej za růžovej.

Andrejko, Andrejko, tak 3 kuličky za jednu, když nechtěla. Vždycky nakonec dala.

-------------------------------------------------------------------------------- ------------------------------

Uz zase tam byli oni, v tech polich. Shrbeni a mlcenlivi s vyriznutymi jazyky na pruhovano. A mezi mina par (vy!)jimek neshrbenych.

OA: Ahoj, nechces rybiz.

Natahovala malou rucicku mezi pletivo. Mlceli, zamceni v usmevu plnem pochopeni.

OA: Tak chces nebo ne?

Fascinovali ji. Nekdy se na to, jak tam pracuji dokazala divat hodiny.

Jednou otevrela branku, protoze ji stvala ta jejich ignorace.

OA: Tak co bude s tim rybizem? Chceš?

Zeptala se hned prvního pruhu za plotem.

Teď už se neudžel a pohladil ji po vlasech.

Otocila mu ruku.

OA: N.A.

A utekla.

-------------------------------------------------------------------------------- ---------------------------------

S tema by ses nemela bavit, videla jsem te za plotem, rekla, uz nikdy neotvirej tu branku a nechod za tema pruhovanejma.

Babicka byla vzdycky moudra.

______________________________________________________________________

Dosourala se k plotu.

OA: Ahoj, nemuzu otvirat branku, babicka mi to zakazala, ale ja to vymyslim, uvidis.

Zase ji ignoroval, pruh jeden, zrovna sazel kvetak.

______________________________________________________________________

Uz ze spod videla, ze tam zase jsou.

OA: Babi nechces nakoupit?

B: No tak jo.

Dala ji seznam a penize.

B: A hlavne prijdi spis nez za nekolik hodin.

OA: V klidu, jako obvykle.

Bezela do obchodu neco nakoupit.

-------------------------------------------------------------------------------- -------------------------------------

Nenapadne probehla kolem baraku az tam do poli.

OA: Ahoj pruhu, tady to mas.

A jeji mala rucicka vtiskla cosi do te omlesele velke.

OA: Ja uz neprijdu, nemuzu, asi mi to zakazou. Tak zase ahoj.

,,,,

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

A bezela pres celou dedinu zase zpatky. Pak zpomalila, prodychala se a pomalu, mozna ze i rozvazne, otevrela vrata od furvozu.

B: Ja to rikala, no snad mas aspon vsechno.

OA: MAM.

Zbezne zkontrolovala nakup. Podle usmevu se dalo pochopit, ze nelhala.

B: A penize zpatky.

OA: Ja jsem si koupila...-

Nenechala ji domluvit a

B: No to snad nemyslis vazne, vzdyt vis, ze mam duchod jen 500 Kčs.

Kricela na ni a ona tam bezradne stala.

Pak nasla v dlani ten kamen, kterym zaplatit. Doted si pamatuje ten jeho pohled, ktery se ji snazil varovat, aby taky jednou neplatila tak jaksi jinak.

Rozevrela tu dlan a vtiskla ten kamen do ruky babicce. Ta jej jen mrskla zase k zemi.

_______________________________________________________________________

Sestra má syna. Když byl malý, měl stejný vlasy jako já - platinová blond na kudrnato. A někdy jsem se s ním i procházela.

Jednou jsem šla kolem potoka. Už nevím, jestli tam a nebo zpátky. Jeden most promluvil.

Jeden starý Pan: Počkejte, musím vám něco dát. To je Váš syn?

Snažil se jí donutit promluvit.

OA: Ne, ségry.

Počkala jsem. Donesl velkou kytici růží. Otočil ji dlaň a bez ptaní ji tam vtiskl.

Jeden starý Pan:Hodně štěstí na cestách.

OA: Díky.

Odpověděla jsem chladně.

NIKDY předtím jsem ho neviděla a ani potom.

Tehdy bylo léto a svítilo slunce.

A teď už jsem ještě nechodila do školy.

A nebo jo?

Kdo ví, jak to bylo? Kdo ví, jak to je?