blechokrach
proniklý sebezpytem
a kůží skrznaskrzně plně
plyne
nikdo nezakřičel, dokud nepadla
ticho by zabilo i ...kohokoliv
reflektorní ovladač zamířil všechna světla na tu srdceryvnou scénu
uvaděčka jedla jogurt pořád
cítil jsem vůni prken na podlaze a dusil se prachem
buick buick, musím si koupit buick

žijeme zeleně
a žlutě
ponořeni do vodek a tequil a rumů
staré ženy vyhrnují sukně nad kolena
hanba nám! Usrkáváme z káv, hýkáme do prachu blahem
u zdi vzadu stojí piáno, na které nikdo nehraje, proč na něj sakra nikdo nezahraje, je daleko, ale plete se ti pod nohy, to je tím zvukem, jako vrána postřelená pitomým kolemjdoucím, plácá se na zemi, je smutná a je smutné na ni koukat, reflektorní všechnoovladač ji zaměřil zřejmě náhodou, nemá regule na tyhle situace, ani normy, jen několik převrhnutých sklenic na stolku a vedle něj, kam spadly taky noviny všude jen jen jen převrhnuté skleničky

blobotop
hrkošlap
straky v mraky letící
a zlato, všude samé zlato
jen kdyby toho sebezpytu nebylo tak moc.