Dílo #70762
Autor:racek
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:08.02.2017 12:53
Počet návštěv:485
Počet názorů:6
Hodnocení:3 4

Podrž mi kočku

 

 

Podrž mi kočku

 

 

  • Tvůj největší handicap je, řekla matka, - že nebudeš mít vdovskej důchod.

Tak nějak jsem se zarazila. Protože do té doby šla řeč fakt o jiných věcech.

  • Cože nebudu mít?, zeptala jsem se.
  • Vdovs_kej dů_chod, zopakovala mi, ty mezery jsem úplně slyšela. - Já mám po tátovi – ale ty nebudeš mít nic.
  • Ale to bych si musela někoho vzít, namítla jsem. - A já nikoho nehledám.
  • No víš, ono to není jen o tom vdovským důchodě, řekla zas matka. - Ten je až...dramatická pausa...POTOM. Ale měla bys někoho sehnat tomu klukovi.
  • Fakt myslíš, že mám osmnáctiletýmu klukovi shánět tátu?! To snad ne. To snad už nemá cenu.
  • Tos měla udělat dávno.
  • No právě že jsem to měla udělat dávno. Když jsem se rozvedla. Když byl malý.

Teď je nesmysl, abych si s někým hrála na rodinu.

   A dál to šlo zase nelogicky.

  • Aspoň tu kočku kdybys sem netahala!

Takový debaty jsem milovala. /Chlapy mám a kočky nemám/.

   Kočka jménem Kočka přišla v zimě, teď bylo září – a už že nehodlá odejít, bylo jasné po prvních třech dnech. Zvykla si a my taky.

  • A stejně, matka se pomalu zvedala k odchodu. - Stejně nebudeš mít ten vdovskej důchod.

A mezi dveřma dodala: - Ono je to jedno, tahle vláda stejně všechny důchody zruší.

  • Takže to nebude ani handicap, řekla jsem.
  • Těžkej, řekla a poradila mi, abych si našla mužskýho, kterej by mě živil.

   Když vypadla, ulevilo se mi. Jako vždycky. S matkou má člověk být jen co snese. Po dobu nezbytně nutnou.

  Posadila jsem se a kočka Kočka mi vyskočila na klín.

 

   Uplynulo pár měsíců – a já furt nikoho nehledala. Teda k vdovskýmu důchodu určitě ne. Dál jsem dělala všechny věci, co se ode mě čekaly, hlavně teda chodila do práce a vydělávala...Radostí bylo pomálu, ale taky byly.

   A pak jsem poznala...na jméně nezáleží.

Měla jsem ho ráda, myslím, že on mě taky, o něčem je lepší mlčet, ale můj největší zážitek byl z první noci.

   Něco se mi asi zdálo, nevím co, pamatuju si, že jsem byla šťastná. Najednou mě vzbudil, mžourám, oči slepené a slyším: - Podrž mi kočku.

Všude tma, taková prosba uprostřed noci, před očima mi proběhl celý můj dosavadní život, co se ode mě vlastně chce a čemu se říká „kočka“.

  • Podrž mi kočku, opakoval a do náručí mi dal kočku Kočku, která mu spala na břiše. Nevím ani, co jsem s ní dělala dál, prakticky hned jsem zase usnula.

   Jistý je, že „podrž mi kočku“ po něm už nikdo další neřekl.

Jo, matka mi ho ještě někdy připomene. -Aspoň po tomhle /na jméně nezáleží/ mohlas ten důchod  mít.Stejně by sis moc nepomohla, naváže, - taky měl rád kočky. Víš jen, co byste dali za granule?!  

  

   Řekne a pravidelně šlápne do druhé misky s kočičím žrádlem, co má kocour Kluk, který se objevil skoro současně s odchodem Podržkočky.. - Dvě kočky do rodiny úplně stačí.

  • Mami, říkám mezi dveřmi, - stejně žádný důchody nebudou.
  • Nebudou, kývne spokojeně hlavou a s tím se rozejdeme.

   Ale  neví, že si každý večer, když mi Kluk vyskočí na postel,  představuju, že se prostě změní v toho, co na jméně nezáleží a že spolu budeme šťastni až do dne, kdy půjdu zažádat o vdovský důchod.

Anebo on po mě, a že to  mi vlastně v těch představách ani tak nevadí.

 

 

 

 

 

Názory čtenářů
08.02.2017 19:54
muclicka
)
09.02.2017 17:23
Emily
Pěkné. A mimoděk mi to taky připomnělo alternativní hudební skupinu Vložte kočku.
10.02.2017 06:42
Andrew Maxwell
Moc mě ten příběh potěšil. Je hezky lidskej, plnej naděje.
10.02.2017 15:57
josefk
Bezvadné povídání
18.02.2017 19:49
Andromeda
Jo, tak takovéhle příběhy můžu číst pořád, protože jsou ze života!
13.04.2017 07:09
Naja
Andrew Maxwell napsal(a):
Moc mě ten příběh potěšil. Je hezky lidskej, plnej naděje.
Myslis?
Co kdyz nic z toho nikdy nebylo, neni a nebude?
Kdo vi...
Ale nechme to na Kocicce a Klukovi. Stejne se ztratil, utekl ze schodovi...

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)