Dílo #70729
Autor:ursi
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:17.01.2017 18:24
Počet návštěv:433
Počet názorů:5
Hodnocení:3 3

Prolog

 No dobře, je to krátké dneska, ale není všem dnům konec!

Dáma v růžovém, aneb přihlaste se do kroužku raketového modelářství. VI.

 

Okenice chatky, dekorované amatérsky nějakým pestrobarevným lidovým motivem byly zavřené. Muž vytáhl s kapsy bundy velký zrezavělý klíč a odemknul s námahou dveře, ve kterých zámek plnil zřejmě jen jakousi symbolickou funkci, neboť dveře samotné sestávaly z prken tak chatrných, že v žádném případě nemohly zabránit ve vstupu nikomu, kdo by o to projevil byť jen minimální zájem. Muž vešel do útrob chatky a společnost ho s mírnými rozpaky následovala. Klára podvědomě zadržela dech, v očekávání rozličných nepříjemných čichových vjemů v souladu s majitelem, který měl rozhodně svým zjevem daleko do vymydleného metrosexuála.                                                                               První nádech ji ale příjemně překvapil. Ucítila vůni dřeva, petroleje a ještě něčeho povědomého. V myšlenkách ji tato směs přenesla někam hodně daleko do minulosti, tak daleko, že si ji nedokázala s ničím konkrétním spojit. V hlavě se jí míhaly neurčité představy dřevěné loďky, srubu u jezera, něčeho trochu nebezpečného vzadu za srubem...   Stáli už nějakou dobu v potemnělé místnosti. Nikdo nic neříkal. Nkdo se nehotovil otevřít okenice. Nikdo nic nerozsvítil. V rohu stála nějaká hranatá věc, která mohla být kamny. Ačkoliv nevydávala žádné zaznamenatelné teplo, občas v ní zapraskalo.  

 Posaďte se někam“ ozval se muž nečekaně kultivovaným hlasem.Udělám něco k jídlu.“ Vysypal houby z košíku na stůl. Škvírou v jedné z okenic pronikal paprsek světla a oči mezitím trochu přivykly tmě takže společnost která se mezitím porůznu rozesadila po místnosti na rozličných náhodně nalezených kusech nábytku mohla sledovat, jak jejich hostitel čistí přinesené houby, krájí je velkým nožem, háže je do smaltovaného hrnce, občas otevře dvířka kamen, jejichž identita byla teď už nepopiratelná a přihodí několik třísek z hromádky vedle kamen. Vůně smažených hub a teplo pronikající místností, stejně jako jejich zkřehlými kostmi, způsobovala zvláštní pohodu a bezstarostnost, která se ještě umocnila,když každý dostal na klín misku s houbovou smaženicí netypického vzhledu, ale výtečné chuti.

 

Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'ursi', 18.01.2017 21:48.

Názory čtenářů
18.01.2017 09:34
muclicka
vezmu vás sebou do reálu jestli nebydlíte daleko...
18.01.2017 15:40
Andromeda
Příjemná prózička, ta kamna se do mrazů budou hodit, přátelé, teple se oblékejte, má mrznout!
18.01.2017 21:46
ursi
Ona to nebude jen tak obyčejná smaženice, Konvalinko,,,
21.01.2017 23:29
josefk
no, jak voní houby a ne kmín, tak to se z toho ještě něco vyvine :)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)