/Pod rouškou nevyřčených vět
líbáš mě možná naposled
lásky kabaret
příběh vypráví
o tom jak chutná svět
než te popraví/
Duši mám sevřenou
strachem co harfu ladí
do kroků z ozvěnou
vysokých podpatků
pozpátku
ticíc a jednu pohádku
vhodím ti do osudí
dříve než zšednu
a nic mě neprobudí
zblázním se v lázni bázně
jeden z těch dní
bez kázně
kůže hoří
v duši zima
bez oken
bez dveří
whiskey a pantomima
pít!
skryt
před bouří
než udeří
duševní klima
byla jsi
budeš
jsi má!