Koupil sýr. Koupil hodně sýra.
Rád by se pochlubil, ale věděl, co by řekla. Moc utrácíš by řekla. Za sýr.
Máš tu i jiný jídlo. Párky, rajčata, dvě starý housky, vejce a rybičky. Rybičky sou zdravý, by řekla. A rajčata taky.
Necpi se furt tím sýrem. Za ty prachy bys mohl mít večeři v hospodě. Teplou. Pořádnou.
Všecko tohle by řekla. Všecko tohle řekne, jestli uvidí ten sýr.
Opatrně a pomalu otvíral dveře. Otočil se zády a postupoval chodbou bokem, tašku se sýrem v té druhé ruce pod kabátem.
– Už neprší, Boženko, už neprší, hlaholil vesele. Hned jsem u tebe, hned.
Vběhl do pokoje a tašku se sýrem zastlal do postele. Až bude čas, uklidí to na bezpečnější místo.
A co když čas nebude? Nikdy?
Už ho zas volá.
– Jo – se – fe, Jo – se – fe!
– Ne, nechci ušetřit, nechci nic, rozumíte, a už nevolejte, položil mobil zpátky na místo.
Přihladil si vlasy, popotáhl svetr a vešel do kuchyně. Nikdo tam nebyl.
Boženka mu chyběla. Taky proto si jí ještě v nemocnici nahrál na mobil. Aby byla pořád s ním.
Ohřál si párky. Vzal si k nim hořčici, tu trochu potajmu. A rajčata, každé několikrát divadelně otočil v ruce, než ho rozkrájel. Ale se solí to nepřeháněl. Párky byly přece slané samy o sobě.
Jedl. Pomalu.
Pak otevřel knihu a hodinu si četl.
Mezitím se setmělo. Rozsvítil lampičku s úspornou žárovkou a knihu pečlivě založil.
– Tak půjdu asi spát, Boženko, otočil se k fotografii na zdi.
– Dobrou noc, holka, poslal jí nemotorně polibek. – Zase ráno.
V pokoji se okamžitě vrhl k posteli a vytáhl tašku se sýry. Z přihrádky na ponožky vylovil včerejší rohlík a začal se zuřivě cpát. Kousky sýra padaly na oblečení, koberec a do postele.
Byl jako smyslů zbavený.
Papíry od sýrů pak nacpal k ponožkám. Vyvětral a teprve pak otočil obraz nad postelí čelem do místnosti.
Měl Boženku v každé místnosti.
(30.5.2014) |