Tentokrát vznikl nejdřív text a potom až přibyl obrázek.

  1

Joramil se sklonil a několik sekund zůstal skloněný. Detail, na který se zaměřil, pojednou vyprchal a na kostelní věži tloukly hodiny o pozornost. Zpozorněl. Už tolik hodin? Už tolik hodin! Vyklonil se a zaklonil. Bylo mu ticho. Ptačí zob v jeho ulici trčel neuspořádaně z kostelních vrat a v Klubu sebevrahů ještě neměli jeho jméno.

  2

Snědl sušenku. Sušenka plná čokoládových kousků křupala sladce a přišlo mu, že i hlasitě. Má rád tu melodii křupání sušenek. A má rád živé ploty. A má rád usínající letní slunce vykukující zpoza kostelní věže. A má rád, když zasmrdí automobil a odjede. A má rád pocit, že nemá vlastní automobil.

  3

Autobus se zaoblenou střechou se napil z benzínové pumpy pohybudárné tekutiny a odfrknul, až celé napajedlo nadskočilo. Kos popolétl a zase si sedl. A znova. Joramil měl na rtu kousky sušenky a čokolády. Hodiny přitahovaly pozornost a nemohly ji přitáhnout tak, jak by si přály. Ticho prostoupilo světlem a Joramil vstoupil pod rozjíždějící (se) autobus. Jeho přihláška do Klubu sebevrahů byla právě potvrzena.