(zní chór andělů, v pozadí je odříkávána motlitba v latině)

změna v dlouhé vrzavé tóny cella … )

Anděl: Tmavé a osamocené podzimní večery. Zlomená víra, zlomená srdce. Prostor pro lidské deprese. Čas, kdy se mnozí ba dokonce i duševně silní lidé, propadají do hlubin, kam ani andělé nemohou. Ten den bylo krátce po šesté večerní hodině. Den sám o sobě byl sychravý a potemnělý, že přechod k noci by těžko kdo zaznamenal. A zde. Ve východní Evropě, ve východní části země, ve východní čtvrti města, v šedivém panelákovém sídlišti, kde všichni lidé zrovinka rozsvěcovali v bytech. V jednom bytě zhaslo...

Samuel, mladý muž, nájemník toho bytu, zrovna po tmě roloval koberec na východní stranu obýváku. Horlivě a zbrkle. Nevnímal věci, které při tom shazoval ze stolu, nevnímal květináče, které nahrnul do rohů, že se převrátily, až se z nich vysypala hlína. Nevnímal ani svého štěkajícího psa. Jeho počínání byl výsledek jeho zhrouceného „já“. Vidina jediné a poslední šance. Marnivá a sobecká touha, zajít až za hranice všech mezí. Zapálil si petrolejovou lampu. Vyštrachal všechny svíčky které našel a rozestavil je na holé podlaze do úhledného pentagramu. Pak pilníkem obrušoval hliněné hrnce tak dlouho, než mohl celé místo poprášit vzniklými pilinkami. Neleskly se ve svitu svíček tak, jak si původně představoval a tak vytáhl z krabice stříbrné třásně na vánoční stromek a pečlivě je zarovnal po stranách pentagramu. Poté si sedl vprostřed toho ďábelského obrazce v tureckém sedu a … po chvíli znovu vstal, zapnul notebook a hledal na googlu nějakou satanistickou motlitbu a hesla přivolávajícího samotného pána pekel. Pečlivě se snažil zapamatovat si každé slovo, i když jim vůbec nerozuměl. Když nabyl dojmu, že je vše v pořádku, znovu si sedl s nožem vprostřed pentagramu a zavolal na svého psa.

(hudba zmizí do ticha … nahradí ji jen tikot hodin)

Ďábel: (jako herec) „Halóóó. Haló... Mhhh! (zvuk prásknutí biče) Voilá!

Samuel: (výkřik) „Árgh. Co to? Pomóc! Pomóc!“

Ďábel: „Ticho!!! Nerad ruším váš velectěný spánek, ale dovolte, abych se představil, Ďábel … sám … (uchechtnutí) k službám vašim. (varovně) Volal jste mě sic! … či snad chcete říct, že mýlím se snad?!!!“

Samuel: (vystrašeně) „No doprdele (zvolá ) … ano. Ano samozřejmě. Ne … nemýlíte se. V noci. Chtěl jsem vás už v noci ...

Ďábel: „Ticho! Ty lidský červe! Měl jsem důležité poslání! Nejsi na světě sám!! (znenadání mile) Co vás trápí?“

Samuel: „Trápí … ano … no … trápí mě...“

(skočí mu do řeči)

Ďábel: „Já vím … já vím … prostudoval jsem včera po zápase vaši složku.“

Samuel: (zmateně) „Po zápase?“

Ďábel: „Vejráš jako puk. Hrála Mora se Vsetínem, to bylo v kotli hotový peklo (labužnicky)… ehm … jistě chápete … no, ale k věci. (šustění stránek) Neprožitá láska, nedostatek peněz, mindrák z nedostatku peněz, mindrák z nedostatku docenění, nedocenění v sexu … hmmm … Eliška? … to je ta dívka!?“

Samuel: „Ano Eliška a ...“

(skočí mu do řeči)

Ďábel: „A tady se píše, že jste ochoten dát svou duši za cituji: „alespoň milion korun českých, aby o vás neztratila zájem… dále dodáváte, cituji: „Za ten rok to stojí, bez ní jsem stejně ztracenej.“ Je to tak, (drahý) pane ... Samueli?“

Samuel: „No … ano … ( hluboký povzdech, nádech ) … Rád bych to s vámi ještě osobně doladil.“

Ďábel: „Chcete tím říct, že vlastně nevíte, co chcete?!!“

Samuel: „Ne to ne , jen vlastně, nemá vám to být jedno? Chcete přeci moji duši ne? … Vy jste tu pro mě, ne já pro vás … ano … tak to přeci je …“

Ďábel: (hvízdne si … takové to hvízdnutí, když je někdo frajer) „Tak hele, frajere, s kým si myslíš, že mluvíš … to už dávno není tak snadný, jak si myslíš. Peklo je přeplněný, to není snad žádná novinka. Blbců se svíčkama, co mě volaj, kdy se jim zachce, jen protože si myslí Bůůůůůůh ví jací to nejsou machři, je přehršel. A já pak musím poslouchat ty jejich příšerný voloviny. Skoro jsem si myslel , že to někdo konečně vezme se smlouvou duše, na vážno! … a ty, TY! ani nevíš ,co vlastně přesně chceš? A to si jako myslíš , že když tady obětuješ pudla, tak to jako pomůže? Tak že mě to jako oslní? Že mě to nadchne? … dyť to je trošku vyšinutý nemyslíš? …( kroky k psisku ) Pane Bože to je hnus (Kryton style ), chudák pes. Takže za prvý. (hřmění) „Hudry – Hudry !!!!!“

(veselé štěkání psa)

Samuel: „Jé. Fido! Fido. Pojď sem. Fidíku.“

(vrčení psa)

Ďábel: „Tak na to rychle zapomeň, teď je to můj čokl a jmenuje se Žlučník! … Nemusel si ho vůbec zabíjet. Tvoje chyba. Ty třpytky z Vánočního stromku, to byl vtipnej nápad … to mě zaujalo … No nic … půjdeme na to... A za druhý! Obleč se a já zatím udělám kafe... to ať ti to človíčku konečně začne alespoň trochu myslet.“

(ďábel si pozpěvuje... zvuky hrníčků a lití vody)

Samuel: „Ale dyť to kafe zalíváte studenou vodou.“

Ďábel: „AAAÉH.. Smrtelníci “ (ozve se zvuk blafnutí plamene) „Spokojenej?“

Samuel: „díky. (srkne … zařve bolestí a upustí hrnek, ten se rozbije) …

To Pálí!“

Ďabel: (srkne) „Stále si chceš zahrávat s peklem? Mě se zdá akorát.“ (srkne)

Samuel: ( roztržitěji ) „Tak půjdeme konečně k věci? Ať to už máme za sebou! Chci aby...“

(skočí mu do řeči)

Ďábel: „Přitom, tady se píše, tvý problémy začaly před rokem a půl, když jsi seděl u řeky až do rána a přemýšlel si nad ...“

Samuel: „Co to má znamenat? Jak to s tím souvisí? Na tom přece ...“

(skočí mu do řeči)

Ďábel: „To je zcela formální a klasický průběh zkoumání a průzkumu okolností vedoucích k samotnému dopadu, jímž je právě tato smlouva. Vše nutno je pořádně a do hloubky připomenout a probrat a to zcela a pouze v zájmu klienta, v tomto případě vás. To aby byla smlouva nakonec … jakbychtořekljaksepatří smysluplná, alias platná.“

Samuel: „Vždyť … … dejte to prostě sem a já to prostě podepíšu... to je všechno ne?“

Ďábel: „Ne. Musí to být podepsáno vaši krví ... brk mám svůj.“

Samuel: „No tak vidíte... Dejme se do toho!“

Ďábel: „Ne … ještě musíme probrat … (šustění stránek) probrááát … kupříkladu, proč jste ten den u řeky uvažoval nad tím, že přestanete kouřit a že začnete usilovně cvičit! Dokonce se zde píše, cituji: „Bože, dej mi sílu být lepším člověkem!“

Samuel: „Ale...“

Ďábel: „Žádné ALE!!! Napřed se Bohem ohání a pak si volá čerta... aby to panáčku nebyla fligna! Střet zájmů … to my nemáme rádi, z toho jsou pak jen popotahovanice. A toho papírovaní … to je … to je doslova Boží!!! (zhnuseně) „

Samuel: „Ale ( navěřícný posměšek )… to skoro vypadá, jako byste se mi to pokoušel rozmluvit!“

Ďábel: “Ale hovno (ledabyle )!!!“ (lascivní smích, pak pokračuje zcela úřednickým tonem) „Dále se zde píše, že už nechcete být tak povrchní jako doposud. Uvádite, že chcete zapomenout na Elišku a namísto ní se věnovat jisté Monice.“

Samuel: „Jí se to přece už netýká!“

Ďábel: „Že ne? Buclaté, ale srdečné a milé dívky, jejiž lásky k sobě jsi zneužíval, když bylo třeba aby ti napsala diplomovou práci, čehož jsi zpětně dokonce litoval a … dokonce sis snažil vsugerovat, že k ní cítíš „opravdovou“ lásku.( polohlasem ) Odporné. Vážně se jí to už netýká?“ (smích)

Samuel: „To je minulost. Já mám jasno! Chci Elišku! Pojďme to podepsat!“

Ďábel: „Momént … smrtelníku … tady píšeš,že pravidelně cvičiti budeš, cizí jazyky že pilně studovati míníš, že dvakráte denně chrup svůj kartáčkem poctíš, ba i mezizubního neopomeneš. Že vilná pornovidea jen z krajním odporem sledovati budeš, že dobrých mravů ctít vždy budeš, veškerého osrstění těla svého na krátko zušlechťovati hodláš, že samohaně se vyhneš a ohnivé vody se netkneš!“

Samuel: „Je tohle nutné?“

Ďábel: „A co když je. Co když to na věci mění zcela vše. Já si musím být jistý, jestli to myslíte vážně. Podepisujete smlouvu s největší instancí na světě, na to nezapomínejte! No he ale podívej … můžu ti ukázat, co by se stalo, kdybys místo lomení rukama … od té doby se sebou něco dělal …“

(zvuk starého kina)

Kino: (hlas jako z budovatelských videí) „Poté šel domů. Ráno vstal ... blblblblblbllblb ( zvuk rychle se přetáčející nahrávky ) … taková je síla vůle! (voiceband - „hurá, hurá, hurá!“)

(zvuk zastavení filmu)

Samuel: „Ale to bylo jinak!“

Ďábel: „A přeci ještě není pozdě! Nebo seš takovej posera! Lidi si vážně nezasloužej nic jinýho, než peklo … a tím peklo hrozně ztrácí na svým renomé... Co ti chybí? Seš mladej, vcelku chytrej chlap a máš takovejch možností před sebou. Tak proč hned ďábel … proč hned smlouva … proč hned ztrácet duši?! „

(chvíle ticha )

Ďábel: „V tom není jádro pudla!!!!“

(štěkot psa)

Ďábel: „V tom je ten zakopanej pes!!!“

(kňučení psa)

Ďábel: „Nemyslíš, že to přece jen nejde i jinak, než to rovnou vzdávat??? No tak chlape! Dej se dokupy a hned zejtra s tím začni! Protože jestli to teď podepíšeš, bude tvoje duše, NAVŽDY TRPĚT V PLAMENECH PEKELNÝCH!!!!! Muhahehehohohu?!“

(zvuk andělského chóru)

Anděl: „Zadrž, Pekelníku! Tvé nečisté svody končí teď a tady, neb já jsem Anděl strážný a toto je můj svěřenec! A já jej nenechám sejít z cesty! Nedopustím, abys jej obelhal svými bludy a domělým štěstím jej vedl do záhuby. Jeho duše Peklu nenáleží ! Ustup a střež se vůle Boží!“

Ďábel: „Konec? Pro Kristovy rány, proč jsou ty vaše příchody vždycky tak fádní?!“

Anděl: „Ustup a střež se vůle Boží!“

Ďábel: „Panenko Maria na nebe... tfujtajblvzatá … krucifix … über holka!“

Anděl: (nejistě) „Ustup a střež se vůle Boží!“

Ďábel: „Boží, supr … (zatleská ledabyle a krátce)

Samuel: „Já mám svého Anděla?“

Ďábel: „No... spíš nemáš … Jen se jí zeptej, kde celou dobu byla , když to tady chtěls bezhlavě podepsat.“

Samuel: „Nóóó... ale já to chci pode...!“

Ďábel: (hlasitěji než Samuel) „A tak se tě teda ptám JÁ … že tys lítala po všech čertech, místo toho, aby ses starala tady o pana pudlokucha, ty PPPoletucho?“

Samuel: „Prosím???“

Ďábel: „Drž hubu!!! … (pokračuje) ...kterej se tady chce nadobro odkráglovat?!“

Anděl: (krátký chór 1s) „A tomu já nebeským mečem zabráním!“

Samuel: „Ale já anděla nechci! Já chci podepsat! Haló … Nikde vás, slečno, nebylo, ať jste byla kdekoliv! Tak se tam můžete klidně vrátit! ( výýý... PPPoletucho! )“

Anděl: (Chór-hlasitější a delší než předchozí) „Promiň, byla jsem na zápase Chelsie a Arsenálu. Ten Čech chytá jako bůh... (chór) … (civilně) No ale zápas už skončil, takže do práce!“

Samuel: „To se mi snad jenom zdá! Tohle je peklo, milion za duši, dejte sem ten papír ať to můžu pode...“

Ďábel: (Zahřmění) „Moment! U VŠECH SVATÝCH!!!!! No tak … už si ho spas, ať to můžu zabalit. Hodnou chvíli mu to tady totiž rozmlouvám. Můžeš si to přehrát z tý vaší nebeské pyramidové kamery abys viděla, že se ho tady snažím zachránit...“

Anděl: „Ok, ale pokuď lžeš, podám si tě v hlášení a pošlu ho rovnou tam dolů, aby tvůj Lůca věděl, jak seš neschopnej!“

(Zvuk zrychleného zvukového záznamu)

Anděl: „U všech rohatejch … tys mluvil pravdu, ale proč bys to ...“

Ďábel: „Vždyť už to dávno není, co bývalo Angelo. Ty nuly už není pomalu kam stahovat a ty už můžeš spasit leda tak Nemecko... přiznej si to, už to nemá ten šmrnc. A tenhle mě nudí, představa, že s ním ztrávím zbytek věčnosti …. brrr. Z toho mrazí.“

Anděl: „Ale děláš to s nějakým záměrem že? Znám tě jako svoje boty!“

Ďábel: „Máš opánky. To svým způsobem ještě nejsou boty... ale ano je tu něco, co bych po tobě eventuelně …“

Samuel: „Dost! Tohle je přece k zbláznění … haló … jste tu přece kvůli mně ne?!“

Anděl: „A to všechno říkáš jen proto, že dobře víš, že šéfik nemá rád, když … jsme přece nepřátelé a minule si mi dával ty zvrhlý návrhy a ...“

Ďábel: „Stařík má co dělat, aby přepočítával ty svoje dušičky hehe, jestli mu konečně nějaká nepřibyla, takže neměj strach … ten se o takový kuřata, jako ty nestará, myslím, že vás dost opomíjí … a má pořád jen hlavu v nebesích … a tak … ale vždycky, když se na tebe podívám, tak si přeji být na chvíli člověkem, protože takovou krásu… ptala si se někdy sama sebe, proč by ti bůh dal takový prsa a postavu, jen aby to leželo ladem? … To sis nikdy ani na okamžik nepřála být člověkem?! Alespoň na chvíli? … Líbám Jako ďábel.“

Anděl: „A je to tady zase!“

Ďábel: „Jsem do tebe tak udělanej, že už pomáhám i lidem, abych se ti líbil!“

Samuel: „To snad není pravda! Haló... skočím z okna!!! Jsem tady! Vidíte Mě! Skočím z okna!“

Ďábel: „Blafuje...“

Anděl: „Vždy jsem obdivovala... Je to jinak. Já mám na lidech ráda nezjištnou lásku!“

Ďábel: „ Tak proč to nezkusit. Jemně … neboj … já nepálím … jen dva pristíčky tam...“

Anděl: (facka) „Ani to nezkoušej!“

Ďábel: „A určitě ráda sleduješ, jak to spolu nezjištně dělají, jak králící.“

Anděl: „Přestaň!!!“

Samuel: „Vy jste jak z jiného světa! Haló, poslouchá mě tady někdo? Já skoč... íííííííííím!“

(pád)

Anděl: „Panebože!“

Ďábel: „No jo no … blafoval a uklouzlo mu to na květináči, nemá tady mít takovej bordel. No co, duše je má!“

Anděl: (zle) „Takže to celé byla jen! Já to věděla!“

Ďábel: „Hovno si věděla, kdybys to věděla, byl by ještě tady, ale teď je můj. Sebevražda! Paragraf 15. Smůla!“

Anděl: „Duše je má, nehoda... paragraf 9!“

Ďábel: (znuděně) „15“

Anděl: „Devět!!!“

Ďábel: „15“

Anděl: „Lžeš, jako když tiskne!“

Ďábel: „To možná … ale prachy netisknu. Zlata mám dost, ale ten vůl to chtěl v korunách, co jsem měl dělat! Dát mu mega ze svýho?!“

Anděl: „Duši si beru!“

Ďábel: „Dobrá, ale mám otázku, pak je tvoje.“

Anděl: „Poslouchám.“

Ďábel: „Máte tam dole … jako víš … tam dole peří?!“

KONEC