Prostota. To je to slovo. Slovo, který se nedá obalit
jako řízek v trojobalu, nedá se na něm budovat, je
třeba z něj oloupávat nánosy a uchovat ho v čistým
stavu. Do čeho potřebujete strkat nos? Na kolika
piedestalech potřebujete stát? Kolik potlesků
potřebujete slyšet? Kolik poplácání po ramenou už bude
dost? Kolik slov musíte vyslovit pro pocit vlastního
uspokojení? Kolikrát se chcete škrábat nahoru a padat
zpátky? Kolikrát chcete použít lokty pro vyjádření
svýho sebeurčení? Kolikrát je pěst místo dlaně
dost,abyste se cítili silní? Kolik cizích zranění
vyléčí ta vaše? Kolik zlých pohledů vyšlete, aby lidi
poznali, že jste v jádru dobří? Jak daleko chcete jít,
abyste zjistili, že cesta nevede nahoru ale dovnitř?
Musím přestat přilepovat, musim začít odloupávat. Až
zbyde okno do ulice a já už budu vědět, kam vede.
|