Dílo #70494
Autor:ursi
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:10.10.2016 22:17
Počet návštěv:526
Počet názorů:6
Hodnocení:3 1 3

Prolog

.

Růžová dáma aneb přihlaste se do kroužku raketového modelářství.III.díl

 



Ostatně neexistoval důvod, proč by dáma jako byla Horáčková neměla mít na zdích vyšívaný obraz Hradčan nebo spoustu porcelánových figurek ve vitríně společně s obligátními háčkovanými dečkami. Rekvizitář odvedl dobrou práci.Vidíte ten strop? Ta omítka opadala při vašich sexuálních orgiích minulý pátek.Mám tohle zapotřebí?“Ale zkus si chválně představit, že by to byla pravda! Nebyla by to fajn změna?“rozesmála se stařena chraptivě.Stará paní přicupitala se starožitným porcelánovým servisem. Amarantové Klářiny sušenky nasypala do modré plastové misky.Máte kočičku?“ Zeptala se Klára nesměle. Kdyby ji neměla, jednalo by se o zásadní chybu ve scénáři.Jo.“ řekla Horáčková a zničehonic pronikavě zahvízdala na prsty. Přihnal se obrovský zrzavý kocour a usadil se jí na klíně. Horáčková ho krmila kousky sušenek a pozorovala Kláru. Ta se z rozpaků pokoušela kocoura poškrábat za ouškem, ale ohnal se po ní s nevrlým zasyčením.Taky jsem měla pejska...“ řekla Klára po chvíli.Tohle je kocour, jestli jste si nevšimla“ pousmála se mírně stařenka, ale po chvíli se jí mírný úsměv rozšířil po celé vrásčité tváři . Prej „taky jsem měla pejska, zalykala se hýkavým smíchem, Klára ji asi pět minut starostlivě pozorovala, poté cítila chvění v koutcích úst a brzy se obě svíjely smíchy na sedačce v nezadržitelných vlnách, stoupajících od bránice krkem až do endorfiny zmítaného mozku.

Po nějaké době se Klára udýchaně zesunula na sedačku.

A teď si ještě představ“ řekla Horáčková do nastalého ticha „jak s mladým Procházkou provozuješ orgie, až mi padá omítka ze stropu.Jinak můžeš mi říkat Adriana.“ řekla paní Horáčková po chvíli.



Někdy do sebe věci prostě zapadají Seskládají se jako kamínky, když je nasypete do krabice a zatřesete s tím. Jak řekl ten orientální mudrc, nikdy se je tam nesnažte skládat po jednom. Adriana Horáčková s tím dokázala zatřást pořádně.

Ten úřad byl nutný,“vysvětlovala paní Horáčková, zatímco drobečky amarantových sušenek odpadávaly z koutku jejích rudě namalovaných stařecky svraštělých úst na ubrus s motivem vybledlých fialek pracně sestavený z miniaturních křížkových stehů.

Klára se rozpoměla na svou už půl roku nedokončenou práci v zásuvce psacího stolu-patchworkové prostírání podle nějakého návodu na internetu a trochu si povzdychla.Začala si připadat v pokoji prosáklém těžkou vůní rozkládající se levandule poněkud stísněně. Toužebně se zadívala směrem ke dveřím.

Přinesu ještě trochu čaje“ řekla laskavě stařenka a šourala se do kuchyně, chvilku tam něco štrachala a když se vrátila s podnosem, byla to zase Adriana. Rudá rtěnka zůstala, ale z drdůlku se uvolnil pramínek zrzavých vlasů a zelené oči jí potměšile zaplály. Tohle jsi ještě nepila, až z Himalájí“-hlásila vesele a nalila Kláře čaj prapodivné barvy.

Jak říkám“ navázala plynule„ ten úřad byl nutný. A to pětikilo se ti nakonec vyplatí,myslím.“

Přehodila si nohu přes nohu až se jí povytáhl okraj propínací babičkovské zástěry a odhalil nečekaně sexy koleno.

Z kapsy zástěry vytáhla krabičku v koženém obalu a levandulové zahnívání po několika okamžicích překryla vůně luxusního tabáku.Klára vdechovala vonný kouř, rozptýlený lehce ve vzduchu, a po dlouhé době měla pocit, že nemusí nic řešit ani analyzovat.Jaké řešení taky asi tak má divná stařenka, která se neočekávaně mění v nějakou femme fatale nebo co to má být?  

Žádné.

Yesman, to bylo aspoň ze života“ , vyfoukla obláček přímo nad sebe.Napadlo tě někdy něco takového zkusit?“

Myslím ten film, jak ten chlápek říkal na všechno ano a změnilo mu to život. Naštěstí se ho nikdo nezeptal, jestli chce prznit koťátka nebo něco takového. Ty bys mohla začít třeba mladým Procházkou, myslím.“

Klára poněkud zrudla, nebylo na první pohled jasné, jestli je to kouskem sušenky v anatomicky nevhodném místě, nebo představou odhodlaného „Yes“, tváří v tvář uhrovitému mládenci.

Tak tak,“ pokývala hlavou Adriana. „Do zítřka mi sepíšeš pět věcí,o kterých seš si jistá že bys je nikdy v životě neudělala. Je to jasné?“

Yes“,hlesla potichu Klára.

Někdy se stane, že se prostě něco stane, a jako by se vlastně nic nestalo, přemýšlela Klára jednoho večera nad posledním nízkotučným jogurtem, který vyštrachala vzadu v lednici. Zítra musí ve slevách doplnit zásoby.

Incident s paní Horáčkovou nějak vyšuměl, a sama si nebyla tak úplně jistá některými detaily toho krátkého vzrušeného období.

Život plynul dál a listí za oknem začalo povážlivě měnit barvu. To bylo trochu zneklidňující,neboť podvědomé myšlenky vnucovaly Kláře neodbytnou představu blížících se Dušiček, adventu, Vánoc, Nového roku, Valentýna......přičemž nejspíš čas dříve či později dospěje k témuž dni v kalendáři, ve kterém spatřila samu sebe, jak pojídá stejný bílý jogurt ve stejné kuchyni, jen o rok starší.

Podepřela si hlavu a sledovala pomalu tmavnoucí obdélník okna.

I kdyby se živila jen raw stravou a čtyři hodiny denně cvičila pilates, nepomůže jí to vystoupit z toho křeččího kolotoče, ve kterém bude šlapat, dokud se nerozbije, znělo jí hlavou v nastávajícím soumraku jako otravný soundtrack.

Vytáhla láhev přírodního bylinného vína s prokazatelnými účinky na očistu organismu, přehodila si přes ramena háčkovaný pléd a vyšla před panelák. Posadila se na lavičku vedle prastarého klepače na koberce.

Už se úplně setmělo, Klára pozorovala nepřítomným pohledem svítící okna jejich domu, postavy čas od času procházející v osvětleném obdelníku a blikání televizních obrazovek.

S trochou úsilí vytáhla zátku z láhve vína, kterou držela mezi koleny a nalila si očistný nápoj natřikrát do krku.Večerní chlad ustoupil rozlévajícímu se teplu. Klára odhodila prázdnou láhev za sebe do sídlištní okrasné zeleně a zaujala pohodlnější polohu vpololeže, podpírajíc si hlavu loktem.

Poslední vjem, který se jí vtisknul do paměti, byl nějaký postarší chlap v teplákách s odpadkovým košem.

Myslím, že si můžeš odfajfkovat první bod: Nikdy bych se neopila na veřejnosti.“Klára se posadila na lavičce tak rychle, jak jí ztuhlé tělo dovolilo.

Adriana Horáčková se tvářila vážně a držela v ruce složenou kostkovanou deku.

Vstávej, máš nějakých čtyřicet let zpoždění!“ -postrkovala ji před sebou s dekou přehozenou přes ramena. Ve stařenčině bytě u himalajského čaje konečně trochu rozmrzla.

Tak co tam máš dál? Nic?„ znechuceně si odfrkla. „Pokud chceš proflákat zbytek života, tak prosím.Pokud ne, ráda ti budu nápomocna. Ale to by ovšem milostivá musela taky trochu přemýšlet nad něčím jiným než nad slevami v Kauflandu. Ne že by nebylo fajn získat jogurt za polovic. Je to rozhodně výzva pro každou mladou ženu. Rozhodně budeš mít na co vzpomínat v domově důchodců, jak jsi měla za mlada ideální stolici, a zalevno...

 

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'ursi', 10.10.2016 22:24.

Názory čtenářů
11.10.2016 08:48
play
naprosto souhlasím lépe si užít, než v domově duchodcu vzpomínat na pracovní uspěchy
čtení pobavilo i k zamyšlení ponouklo :D
11.10.2016 09:06
ursi
play napsal(a):
naprosto souhlasím lépe si užít, než v domově duchodcu vzpomínat na pracovní uspěchy
čtení pobavilo i k zamyšlení ponouklo :D
Díky,jenom podotýkám, že je to součást většího celku-viz předchozí a následující..........
11.10.2016 14:31
Aglája
Budu si muset počíst to "před a po" ať se trochu zorientuju, jako fragment to je mile jeblé... sorry za ten nekorektní výraz :)
12.11.2016 19:04
ursi
Aglája napsal(a):
Budu si muset počíst to "před a po" ať se trochu zorientuju, jako fragment to je mile jeblé... sorry za ten nekorektní výraz :)
Výraz je to pěkný, já svému žánru říkám "Crazy romantismus.":)
13.11.2016 11:01
sokrates
jo, fajné a moudré ... mimochodem, já svému malířskému stylu říkám PANA (Primitive Art of New Age) :-D
13.11.2016 11:09
ursi
sokrates napsal(a):
jo, fajné a moudré ... mimochodem, já svému malířskému stylu říkám PANA (Primitive Art of New Age) :-D
To celkem sedí, myslím.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)