Dílo #70482
Autor:Andrew Maxwell
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Ostatní
Zóna:Jasoň
Datum publikace:04.10.2016 07:58
Počet návštěv:681
Počet názorů:9
Hodnocení:6 4

Prolog

 

 

(z cyklu Planeta příliš hodných lidí)

 



Ohoď mě, prosím!

 Když venku leje, tvoří se louže. Kapky do nich pleskají a tvoří malé prchavé vodní prohlubně, které se okamžitě zvedají a mizí se vznikem hladké hladiny. Ale hned vedle padne další kapka.
Baví mě louže pozorovat. Jsou to miniatury jezer, občas při pobřeží vykukujou balvany, jinde se plaví na lodičce z listu odvážní námořníci (nebo spíš nájezerníci).


Vcítím se do pocitů vodomilných cestovatelů a tajně doufám nejít zrovna pod oranžovými lampami temnou ulicí do práce, ale plavit se chvíli do tajemných dálek a šířek s nimi. Stál bych u zábradlí a pozoroval obzor. Obzor mi prozměnu připomíná čas. Taky je za každým okrajem nový okraj.
Takže si tak kráčím, trochu spěchám, kdo by se chtěl toulat v šest ráno dešťovým ránem, a říkám si, kdyby tak nějaký dobrý člověk mohl. Kdyby tak někdo mohl autem, když už si v teple svého vozu jedou, najet do jednoho z minijezer a ohodit mě chladnou a děsně mokrou vodou od hlavy až po paty.Abych si přišel jako námořník jedoucí k hranicím času i prostoru. Udělal bych uach grrr acccch a pohodil mokrými vlasy do prostoru a zamával chechtajícímu se rackovi. Nechal bych si téct mokrou hmotu jezerních stříkanců po tváři a byl nesmrtelně šťastný.


Vždycky, když jelo auto kolem hluboké louže, zastavil jsem se a nastavil tvář, trochu přikrčen v kolenou, abych dostal přímý zásah. Nic. Skoro celou cestu do práce se všichni ti dobří lidé takové akci vyhýbali. Mysleli, že bych nechtěl být promočený skrz naskrz. Takoví dobří lidé to byli. Dva najeli do louže, ale netrefili mě, safra! Jeden před velkou louží přidal, aby mě dohnal v místě, kde louže je a mohl mě potěšit, ale nestihl a skoro dvoumetrová vlna švihla těsně přede mnou do zaparkovaných aut na parkovišti poblíž stojící pekárny. Až  poslední louže, hluboká jak Kaspické moře, všechno zachránila. Laskavý pán v kostkovaném klobouku s milou tváří najel do vln a zlil mě jako prase. Byl jsem nadšen. Nadšeně se teď suším v práci, piju horký čaj s citrónem a přijdu si jako námořník po veliké výpravě. Snad bude zítra ráno zase pršet!

 

 

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Andrew Maxwell', 04.10.2016 08:01.

Názory čtenářů
04.10.2016 10:25
Wopi
Miluju louže. Moc hezky napsáno.
04.10.2016 10:29
Andrew Maxwell
Ta dvoumetrová vlna, co mě těsně minula, se dneska ráno opravdu udála, udělat o krok víc, už bych se dneska asi neusušil, vůbec nekoukal, nebo mu to bylo jedno, tak mě ale díky tomu napadlo tohle :-)
04.10.2016 10:55
play
fotka jak z knihy Patnáctiletý kapitán...
04.10.2016 12:02
Aglája
Na malinkou chvilku, než jsem si všimla moře, jsem měla fotku za rozestavěnou Eiffelovku :) ...Mokře ranní poetické vyprávění. :)
05.10.2016 08:51
Andrew Maxwell
play napsal(a):
fotka jak z knihy Patnáctiletý kapitán...
To je fakt
05.10.2016 08:52
Andrew Maxwell
Aglája napsal(a):
Na malinkou chvilku, než jsem si všimla moře, jsem měla fotku za rozestavěnou Eiffelovku :) ...Mokře ranní poetické vyprávění. :)
Hezkej dvojsmysl :-)
09.10.2016 21:29
ursi
10.10.2016 16:27
baucis
Pekný textík :)
24.10.2016 19:06
Lu_Po
dnes ... vlna pro mou inspirac i ... dík

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)