Prokousali jsme se až sem, je zima i v horkém letním období
dáviči cizích buchet s tvarohem a polykačky uzeného bez makrely, ovšem s vášní
přijde mi to zvláštní
bydlet těsně pod střechou a neuletět nikam
i když chuť by někdy byla
držíme se zaprášených knih, oprýskaných knihoven a stropu s obstarožním lustrem, z kterého kouká modrošedý drát i s výstrahou

babička někoho úplně cizího blinká do zahrady sýkorka s modrým bříškem kouká na to divadlo s fascinací božího tvora nehledě na déšť a cesta ubíhá do dálky, aby se na to nemusela dívat, kdo by taky chtěl, je zima, i když je horko, což je poněkud podivné, až prapodivné, až paradoxní, ale ne tolik jako nugátová zmrzlina na košili vytvářející nezáměrně obrazy kontinentů plujících proti sobě

co je to za nesmysl, takhe se tvářit a ještě přímo tak, že slunce, přepadávající přes kraj střechy slepí oči a rozlepí ústa? kdo by to byl řekl, že tolik? Nic se ti nechce. Jak by mohlo, když nic nemáš? Máš jenom ..ale tím by se popírala předchozí tvrzení o absenci vlastnictví. Ale mít v kapse díru je vlastnictví na hovno.Přecejen.

Stál na zápraží a přivřenýma očima sledoval vrhaná letadla přes luka, vrhaná a nepadající, aspoň doposud. Kdo by to byl řekl? Díra v kapse vytváří dojem vlastnictví a smutek bez nároků na cokoli. Taková cizí buchta, třeba s tvarohem, to je aspoň něco. Nebo polykačka vzadu u kravína za monetovského soumraku nad krajem, měla hnědé vlasy stažené do copu a kalhoty stažené ke kolenům. Přijde mi to zvláštní. Tolik kopřiv. Tolik pachů. Tolik času, kterého nakonec stejně nebude dost. Jenže vědět o tom není totéž, co něco s tím udělat.

Víš, že máš v rukávu trumfy. Ale taky víš, že to není tvůj rukáv. Ani tvoje trumfy. Tak co je to potom za výhodu? Za kravínem nebo kdekoli. Díváš se na hodinky a přeješ si, aby ... a tím to končí. Jak si člověk začne přát, aby, je konec. Protože zkouší konkretizovat. A život sám chce překvapovat a nebýt uchopen a vonět a křupat a stahovat ke kolenům. A držet se u stropu zoufale neskutečných jistot. A zaprášených knih. Ani tahle ti nepomůže. A přitom, to horko, i když je zima a zima, i když je horko by napovídalo, že. Očekávaná kontinuita by byl přepych. A ten si nemůžeme dovolit. Ty a já a ty. Vrháš letadla přes obzor a bleješ buchty do zahrady. A proto tě miluju.