"Tak jak to bylo, Winstone?" zeptal se O'Brien.
"No..." povzdechl si Winston, "přišlo mi, že Julii miluju, ale v ten samý okamžik nemiluju..."
"Zapomínáš na princip singlethinku," zvedl prst O'Brien, "nemůžeš držet v mysli zároveň jeden výrok i jeho protiklad. Pak vznikají chyby v myšlení. Nezapomeň, tady na Ministerstvu lásky jsi dobrovolně, připadalo ti, že jsi nešťastný, tak ses mi přihlásil po Dvouminutovce lásky."
"Chápu, že v utopii musí být každý šťastný..." pokračoval Winston.
"Naše společenské zřízení není utopie, ani anti-utopie," odporoval O'Brien, "musíme přece brát ohled na realitu, která není taková, jakou si držíme v hlavách, ale taková, jaká reálně JE. Na to bys neměl zapomínat."
"A pomůžete mi tady na Ministerstvu lásky i s pamětí?" zeptal se Winston, "někdy si to, co si pamatuju, překrucuju, abych to uvedl do souladu s tím, co si myslím teď."
O'Brien stisknul tlačítko. Číselník se trochu pohnul a Winstona na chvíli zalil pocit blaha.
"Výborně, Winstone, děláš pokroky," usmál se O'Brien, "dokázal jsi sám diagnostikovat jednu ze svých chyb, oblast, ve které se chceš zlepšít. Jen tak dál."
Winston byl rád, že terapie k něčemu vede. Kdo ví, možná ho pošlou i do Místnosti 010, kde se prý každému vyplní jeho největší celoživotní přání. |
|
1
1
Lee 
alex 