Dílo #70200
Autor:životem uvězněná
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Výkřik do tmy
Zóna:Jasoň
Datum publikace:26.04.2016 14:42
Počet návštěv:643
Počet názorů:3
Hodnocení:4 2

Poslední

Dnes ještě naposledy prosíš

Už jenom v ústech pachuť zrady

Malý had, co ti střeva kroutí

To dítě, které nedonosíš

Co zůstane už navždy hlady

Že věčné světlo odejmou ti

 

Jen věz, že strach ti odpouštím

 

Tak nepros, už to cenu nemá

Už v očích uhasly ti jiskry

Snad že to bylo jednom jednou

Bolestí, co jsou ústa němá

Stopy, co do srdce se vtiskly

Koutky, co už se nepozvednou

 

Jen věz, že stesk ti odpouštím

 

Chladnou tvář čísi ruka hladí

Pod tíhou srdce klopýtalo

Dnes mlčí padlé někde v dáli

Že jsme se tolik měli rádi

To dítě, i když neplakalo

Že jsme se ho tolik milovali

 

Jen věz, že smrt ti odpouštím

Názory čtenářů
26.04.2016 14:51
Wopi
můj šálek to úplně není, ale občas jsem ochoten změnit chuť :)
27.04.2016 11:10
Andrew Maxwell
Fakt příjemný verše (ve způsobu psaní), třeba nemá a němá, jenom jednou a nepozvednou, fakt líbí a celkově hezkej tvar básně, zezačátku působí depresivně, na konci osudově, velice
28.04.2016 15:09
hledač

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)