někdy se ještě octnu
v křižovatce na pomezí světů
jako bych svoje srdce nahmatala
přes blanitou stěnu
věci a děje mají tváře slov
a já stojím tak pevně
někdy se ještě octnu poblíž křižovatky
prorezlý můstek z ostnů
už od pohledu vratký
a zaostřím-li
zmizí docela