O postelním výzkumu a jezevčičím utrpení
Postel vrzala v pravidelném rytmu. V úplně jiném bytě se dělo něco úplně jiného. Celé město je spletištěm a součtem diferencovaných situací pravidelně se opakujícího rázu. Čímž mate potenciální pozorovatele bažící po změně. Jezevčík Sultán ztěžka sunul nožičky po zaplivaném chodníku. Jeho paní Ema Nuela ho občas zlehka popostrčila boční stranou nártu, aby se nezdržoval. Stejně se zdržoval a zdržoval i ji. Vykrmení jezevčíci neradi posunují hbitě nožičkami žádným směrem. Vraždy jezevčíků nebývají zákonem klasifikovány jako závažné trestné činy, zvláště, když je dobře utajíte. Přesto Ema Nuela raději žádný zločin nespáchala.
Kotoul vzad
Viděl jsem ženu, jak udělala kotoul vzad. Držela při tom v ruce hrnek s kávou bez mléka. Někteří přítomní zadrželi dechy. Jeden ho málem zapomněl opět pustit. Držel dech a omdléval při pohledu na ženu dělající kotoul vzad a to ani nebyla nahá. Měla na sobě tričko a ve vlasech stuhu, na jedné straně mezi zuby rušil klidné pohledy kousek špenátu, někdo na něj celou tu dobu musel myslet. Počasí venku se během celého úkonu nijak zásadně nezměnilo. Přesto jednu ženu, která se snad ani na kotoul nekoukala, zajímalo, jak asi, až půjde z této místnosti domů, bude. Nevzala si totiž deštník. Deštník si nebrala z toho důvodu, že ráda cestami domů mokla. Žena, dělající kotoul vzad, a žena bez deštníku jsou tatáž osoba.
|