Bláznivá Dorotko! Píšu ti dopis. Toto je ten dopis. Pročítáš prázdné stránky a říkáš si, jak plný byl náš život. Jíš koblihu s čokoládovou polevou. Poleva a poprava. Nerozluční polologičtí bratři. Za fíkovým listem naháči popíjejí limfemburské víno a smějí se nahlas tichému vtipu. Na chvíli odbočil do postranní uličky, zastavil a začal číst, sdrce mu bušilo, bylo plné bobtnání a pýchy, na sedadle automobilu trčely zbytečnosti, které bylo třeba vyhodit, ale ještě to neudělal. Spustil nostalgicky kazetu s polopomuchlaným páskem a vcítil se do symfonie deště. Díval se ještě dopředu a těšil se na ni. Prodávala sladkosti na rohu dvou ulic. Obě ulice zde chtěly končit, ale jejich jména byla poťouchle protažena až o několik bloků dál. Kazeta měla tendenci se muchlat. Kaktus za výlohou ošuntělého hodinářství byl možná umělý a podle některých znaků také ne. Plakal.
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Alter Ego', 27.01.2016 13:08.