Od Protivanova vítr vane
proti všem
jemu vstříc v předklonu
se psem jdem usilovně
nakřivo i rovně
z očí nám slzy kapou
na špičky tlapek i bot
jdem proti největší slotě z slot
kýváme přitom celým tělem
z posledního asi melem
prohráváme boj lítý
třepem se jako
zvonek rozkladitý
|