| Dílo #69806 |
|---|
| Autor: | racek |
| Datum publikace: | 14.08.2015 11:44 |
| Počet návštěv: | 396 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 3 |
| Kalendáře ze Švýcarska |
|---|
Alpský údolí (Technicolor)
Údolí. Horský chaty. Zelená tráva, bílej sníh. Kostelíčky pod horama. Krávy. To celý jako v Technicoloru. Trochu vybledlým.
Byl tím polepenej celej nábytek, kromě teda stěny v parádním pokoji. Všude obrázky ze starých švýcarských kalendářů. Matka je ještě za komunistů dostávala od spolužačky, která tam emigrovala s rodiči.
- Máme tady taky takový malý Švýcarsko, koukej Vendo, a podnikla pokus zastrčit další obrázek na křídovým papíře za zrcadlo v koupelně.
- -Nedávej to tam, mámo, nebudu se místo sebe dívat na nějakou krávu, řekl jsem.
- Jen kousek, koukej, jen malej kousek to zabere.
- Sakra, nechci to tady, bude to celý oflusaný, zmačkal jsem to a zahodil.
- Vendo…málem se jí zlomil hlas. Proč seš …takovej? Že nechceš kolem sebe něco hezkýho.
- Hezkýho. Chci hezkýho, ale…
- Tohle snad hezký je? Tohle je nějak hezčí? Ukázala ven z okna na šedivý domy a dvorek a jeřáb v dálce. – Sem tam mohla být. Myslela ve Švýcarsku.
- Já vím. Kdyby sis vzala Aleninýho bráchu.
Alena byla ta její spolužačka.
- Jenže to už bys byla vdova.
- Ale ve Švýcarsku.
- No jo, ve Švýcarsku. Ale neměla bys mě.
Spustila ruce. – To nesmíš, Vendo, takhle brát. Nemůžeš tak celkově. Já jsem ráda, že tě mám, ale kdyby…Měla bych jiný děti.
- Jo tak mě nech domýt si ty zuby.
xxx
- A tak to šlo furt. Pak začala kromě z kalendářů vystřihovat obrázky z časopisů.
- Tohle není Švýcarsko, mámo. To je Havaj. Moře, vidíš?
- Ale je to taky pěkný.
- Jednou večer oznámila: - Alena přijede! A za tři dny odešla v nový trvalý na schůzku se spolužačkou do Slávie. V ruce košíček, vypadala jak Červená Karkulka. – Nesu Aleně buchty, tam prej nesežene správnou mouku.
Bylo už pozdě, když se vrátila. Kouknul jsem na chodbu, košíček stál pod zrcadlem, v něm kalendář. Boty každá na jednom konci chodby.Matka seděla potmě v pokoji.
- Nesviť, řekla. Nechal jsem jí.
- Když přišla do kuchyně, nesla kalendář a buchty. -Vem si. Alena si dala jen jednu.
- A co říkala, jaký to teda bylo?, zeptal jsem se.
- Mluvila o tom, jak pořád pracuje. Jako by tady nikdo nepracoval! A o penězích. Jak s nima má starosti. To taky neznám. Tak si myslím, Vendo, že si už nemáme co říct. Buchtu si vzala jen jednu. Že musí držet dietu. Aby se vešla do plavek, až pojede k moři.
- Vem si ty buchty, nabídla. Nebo si je nech k snídani. Jak chceš.
Xxx
A pak začaly ty alpský údolí mizet jedno po druhým. Nemluvili jsme o tom. Do roka byl náš byt kraviček prostý.
Akorát na záchodě zůstal velký obrázek modré laguny.
Říkali jsme tomu „jet na Havaj“.
Xxx
A život šel dál. Až ke smrti. Když teď farář říká: - Bude-li mi jíti údolím smrti, vidím před sebou zas horský chaty. Zelenou trávu, bílej sníh. Kostelíčky pod horama. Mámu, jak v nějakým tom údolí sbírá protěže. To celý jako v Technicoloru.
Trochu vybledlým.
/květen 2015/
-
|
|
| Názory čtenářů |
18.08.2015 12:47
 josefk
|
ty si myješ zuby, já si čistím obličej :)
a protěže se nesbírají, jsou chráněné :)
a ten optimistický závěr...
fajn :) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|