Dílo #69800
Autor:Mario Czerney
Druh: Denní (s)potřeba
Kategorie:Jiné/Recenze
Zóna:Jasoň
Datum publikace:12.08.2015 05:01
Počet návštěv:407
Počet názorů:3
Hodnocení:3

slunce nešlo umýt

(...)
Čas je vzdálený

Hvězdy
co tu byly dříve
jsou i nyní
a já začínám pršet

Nejdříve v kapkách
co jen občas
proplesknou list

Později dopadám silněji
a pravidelněji
až se svět změní
v jednu velkou průtrž

Jsem tady, tady i tam
tady zatékám
tady mě saje Země

Potřebuje mě
a já potřebuju ji

Už jsme si
několikrát v životě řekli
jak to máme
(...)

  Nejde-li nám něco umýt, stojíme před rozhodnutím: nechat špínu špínou nebo se pokusit ji s námahou odstranit. Jiří Borovec (1976) zvolil ve své prvotní básnické sbírce třetí možnost: pokud špínu smýt nelze, pak bude bez pardonu zahrnuta do poetického "plánu". Takto neumytý předmět pak předkládá svým čtenářům jako pestrý obraz procesu hledání. Hledání nikoli cíle, ale spíše cesty samé. Cesty ke slunci. Ke svému harmonickému já. Příběhu - protože teprve příběhem vzniká cesta; a s potěšením mohu podotknout, že s příběhy ve své sbírce autor nešetří.
  Jeho básně na mě působí jako jemné útržky slunečních paprsků roztroušené i do dní, kdy slunce je jen fiktivním virtuálnem koloritu šedého světa, hodnoceném na žebříčku o dvou stupních: dobrý nebo zlý. Sbírka působí živě, prostorově a především kompaktně a pokud se už objeví text, který do zadaného schématu jistým způsobem nezapadá, je k celku umně přitáhnut ilustracemi Katrin Vilkusové. Ilustrace se do textu neboří, nesnaží se o nějakou spřízněnou komunikaci ani tu netvoří záplatu bílých míst. Jsou intimním pozadím lidské potřeby podělit se o to neuchopitelné v nás.
  Některé "neumyté" básně jsou opatřeny sálavostí erotiky. Jsou to však velmi diskrétní, plaché náznaky, hraničící na jedné straně s pocitem dětství a hravosti, a s potřebou vyznání citu a lásky na straně druhé. Je to jako dívat se do jarního slunce se zavřenýma očima. Zavřené oči mi přemítají situace až nápadně podobné obrázkům v knize. A mezi nima protéká instrumentální tichá řeka příběhů a prožitků.
  Stane-li se vám, že i vám Slunce nepůjde umýt, pak vězte, že knížka Jiřího Borovce může být také návodem, který vás může donutit sklonit se v každodenním "prachobyčejném" okamžiku a zblízka se podívat na svou vlastní slabost i sílu.


Šla jsi napřed
já visel pohledem na sukni
představy byly
jak teplé slunce na obličeji

odvíjel jsem děj
smála ses a nastavila dlaně
nechal jsem je kolovat
všem

aby také věděli
o slabosti a síle
než člověk něco přijme
než se skloní
aby objevil pocit přítomnosti

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Mario Czerney', 12.08.2015 05:02.

Názory čtenářů
12.08.2015 18:10
Wopi
18.08.2015 19:57
slunečnice
20.08.2015 13:13
Aglája

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)