Ráno polykáš pichlavé zámotky temnoty

navlékáš je jako korálky, jako bodláčí do vlasů

kokony, ze kterých se líhnou

motýli

které ti šimrají zevnitř

srdce a plíce

svými křídly a drápky

v poledne kouříš byliny sbírané zjara 

a luční kvítí

dojímá tě jasná letní obloha

sníš o tělech dokonalých jako

alabastrové sochy

cizích božstev

sleduješ hladinu vlastního života

vlastní malosti, hanby a nanicovatosti

jedny bobule jsou na zpomalení dechu a tepu

další tě povzbudí k lecčemu

tyhle znaky co je pozoruješ všude kolem:

číslice, jména, hvězdice, křížaly, skalpy a skalpely

rub a líc, otep slámy, rituální sekerka

roh zvířete divého

za soumraku rudého jak tříšť rybízová

když večernice nebe probodne špendlíkem

cítíš se zase zacelený nadnesený a povznesený

letíš pít vodu, krev, mléko, šafrán, aloe a pižmo

zvířat z čínského zvěrokruhu

osedlat šedozelenou zmiji

uždibovat z hroznů jak z bradavek milenčiných

pít a plesat a rozpustit se prachem

nad vyprahlou stepi nekonečnou jen zdánlivě