žlutý: Už jsi měl někdy pocit, že pravda?

 modrý: Už jsem měl jednou pocit, že ne.

 červený: Hele. A nechybí vám tam něco? Slova? Významy? Nebo cibule?

 Hromady cibule. Nakrčený nos vábí komáry podél řeky.Žáby se pokoušejí o zpěv skřeky. Jinak je ticho. Jen hlasy z basy. A z houslí. A třetí hlas je slabší. Hromady cibule. Mříže.

 žlutý: Dokonalost je mozaika složená z kamínků nedokonalosti.

 modrý: Říkals něco?

 červený: Jednou jsem měl holku. Měla jedno oko. A jeden opravdovej názor.

 žlutý: Jo, holek s názorem je pro tebe škoda.

 červený: cože?

 modrý: Říkals něco?

 Noční tramvají se dostanete vždycky daleko do hlubin sebe. Déšť slibuje změny a přitom  všichni víme, že jenom lže. Všichni chceme, aby nám někdo lhal. Slova. Významy. Cibule.

 

 žlutý: Myslím, že mám něco s břichem.

 modrý: Už jsem se bál, že to neřekneš.

 červený: Slyšíte ten zvuk? Jako by  .. venku ..

 žlutý: Ne, to jsem byl já.

 

 Když ruka, ruka drobné ženy, drží za ouško šálek kvalitní kávy, schyluje se k bouři. Všudypřítomné bouři. Hroutí se státy a laviny opouštějí zimoviště. Podáš jí ten spadlý kabátek? Třeba.

 žlutý: Fakt myslím, že mám něco s břichem.

 modrý: Nemohlo by to bejt tou kulkou?

 červený: Možná jsme jim to měli říct.

 uklízečka: Držte huby, kdo vás má furt poslouchat?!

 

 Když padáte, vždycky je to dolů. Krom náruče ženy. Lesklé boky automobilů trhají pole vedví. Střely studí a pálí a studí a pálí. Ještě nikdy jste tolik nepořebovali doktora.

 uklízečka: Budeš už držet tu hubu?