RANDE-VOUX

K: „Ty, Ctibore, teď mi ale ještě pověz, jak ses k ní dostal, k takovýmu úlovku… Kdepak že jste se potkali a žes ji tak rychle zblbnul hlavu.“

C: „No jo, Kájo, to se prostě musí umět. K tomu nestačí jen talent a hned na to vlítnout. To se musí otipovat, zvážit všechny možnosti a samo sebou trocha toho štěstíčka. A jakože taky že jo, musíš udělat správnej první dojem.“

K“ Ha há. Tak na tos byl vždycky frajer Ctibore, vo tom žádná. Fakt pořád válíš. No a koukněme na tebe, fakt ti to dnes jako sekne takhle. Hotovej Al Mafiózo.“

C: „El Mafioso, když už tak …“

K: „Jasný, he he. El Mafioso. No hele dej mi cígo.“

C: „Jo v poho, tady jsou.“

K: „Tyhle kouří ona, že jo.“

C: „Jo jasan, já mám radši tvrdší, ale znáš to … nepohrdnu.“

K: „No a tys nějak říkal před tím, jakože naznačoval. No víš, zajímalo by mě, jak se může holka jako ona dostat k takovýmu balíku. Dyk jí je přeci tak sedmnáct?!“

C: „Osmnáct Kájo, už osmnáct.“

K: „Jo jo jasný, sorry. Tak jak?“

C: „Snadný. Babička.“

K: „Ha há, jasný, že mě to hned nenapadlo. Na focení se moc neto a na privát už vůbec ne. Tak hezká zas není. Tak mluv, jak jste se teda seznámili?“

C: „Snadný že … Byl jsem na lovu. Tak jsem se pořádně ohákl.“

K: „Jo jo, jasný.“

C: „Přijdu do baru a ona tam sedí  úplně sama a bulí u latéčka, nebo u takovýto vícebarevný blbiny. No a tak jsem to vzal na jistotku.“

K: „No?“

C: „No easy, koupím dvakrát Mojito a smutně přistoupím ke stolu a uhraju to na opuštěnost. Tohle ze začátku fakčí vždycky, ale nesmíš to posrat blbejma kecama. Musíš se ptát, jakmile začne mluvit, máš napůl vyhráno. Pár panáčků k tomu a je to. To bylo pořád že rodina na piču, kamarádky zradily a že chce vypadnout někam daleko. A já , že na dnešek seženu auto a nechal jsem ji v tom jejím snu, takže zbytek udělala její hlavička sama.“

K: „Jo jo … takže auto si sehnal?“

C: „Jo, někam ji hodím.“

K: „No a co jako já?“

C: „Ty mi pomoz s tělem a nějak se šábnem.“