| Prolog |
|---|
část druhá (část první zde)
Ve dnech 14. 7. 2013 - 3. 9. 2013 jsem se svojí přítelkyní Janou procestoval autostopem západní Evropu. Celou cestu jsem si psal deník, ale tím vás unavovat nebudu, aspoň prozatím:).
Během 52 dnů jsme nastopovali zhruba šest až sedm tisíc kilometrů, po trase a ve směru: NĚMECKO Plauen-Chemnitz-Kassel-Brémy- HOLANDSKO -Amsterodam - Harleem- BELGIE -Antverpy-Gent- FRANCIE Lille-severozápad Francie-Le Mans-Bordeaux- ŠPANĚLSKO -San Sebastián-(Baskicko)-Burgos- PORTUGALSKO -Viana do Castelo-Porto-Lisabon- ŠPANĚLSKO -(po dálnici A6)-Badajoz-Madrid-Zaragoza-Husesca-Jaca-(pěšky přes Pyreneje)- FRANCIE -Pau-Toulouse-Montpelier-(kamionem po francouzské riviéře -Cannes-MONACO)-severní ITÁLIE-RAKOUSKO-České Budějovice.
Během cesty jsme navštívili celkem - včetně monacké benzínové stanice - 9 zemí, dvě hlavní města, spali jsme v předražených holandských kempech, v levných portugalských hotýlkách, spali jsme u dálničních odpočívadel, na pláži i na lodi, spali jsme v kamenité španělské pustině se stádem krav, i v horách a mlze ve výšce 2300 metrů nad mořem se stádem koní, spali jsme u Kurda v Brémách v bytě nad jeho restaurací i na soukromých francouzských loukách, v saských a hessenských lesích, v liduprázdném a zcela udržovaném kempu:) Viděli jsme moře a slunili se na plážích v Holandsku, Španělsku a Portugalsku, obdivovali jsme vodní kanály a nasávali vůni marihuany v Amsterodamu, naslouchali hudebnímu festivalu v belgickém Gentu, usínali jsme pod nebem plným hvězd, přečkali jsme dva dny studených dešťů a větrů u vrat opuštěného domku, trápili se v horku, viděli jsme dva krásné horské masívy, Pyreneje a Alpy, cestovali jsme okolo Labe, překročili Sénu i řeku Loiru, 500 km byla naším společníkem čarokrásná řeka Rio Tajo... Na můj zvednutý palec reagovali lidé ze čtyř kontinentů (z Asie Kurdové (v Německu), z Afriky Maročan (ve španělských Pyrenejích), z Ameriky kolumbijský řidič mrazícího auta a semtam nějaký ten Evropan:)), brali nás lidi starší i mladší. Jeden z nejkrásnějších zážitků ze stopování: čtyřčlenná německá rodina s dvěma dětmi nabere dva unavené Čechy kdesi na opuštěné benzince ve Španělsku a odváží je více než 500 kilometrů k pláži do severního Portugalska.
Nějaké to jídlo jsme vezli sebou, jinak jsme využívali prodejny na benzínkách, větší nákupy jsme dělali v supermarketech. Nejdůležitější k životu, kromě lásky, je voda:) Jednou jí bylo dostatek, někdy jsme museli šetřit i s vodou ze záchodů z McDonaldů, aby jsme neměli žízeň. Nocovali jsme při teplotě těsně nad nulou, stopovali jsme i při přímém slunci, kdy ve stínu bylo přes čtyřicet stupňů Celsia, kdy se voda měnili v teplou a nepoživatelnou břečku...
Umývali jsme se v kempech, ve sprchách na dálničních odpočívadlech, v křišťálově ledové horské bystřině, ale byli jsme nemytí i několik dnů:) Potkali jsme spoustu báječných lidí, kteří pomohli a brali to jako samozřejmost... První stop byl dlouhý sedm kilometrů, ten předposlední víc jak tisíc:) Negativních zážitků je jen pár, těch dobrých se nedopočítám...
Nejdéle jsme se zdrželi v Portugalsku, nejen proto že je relativně levné, ale i krásné, docela dlouho jsme se zdrželi v Baskicku, nejen proto, že je krásné, ale také proto, že nám tam autostop nepřál a museli jsme z něho cestovat tři hodiny vlakem. A při zpáteční cestě jsme pět dní šli pěšky přes úžasné Pyreneje po Svatojakubské stezce...
pro majitele menších monitorů doporučuju "zázumovat" prohlížení stiskem "Ctrl" a "-" |
|
| jak jsem dostopoval na konec světa (2/2) |
DEN 36. Lisabon, Portugalsko.
DEN 36. Lisabon, Portugalsko. Další zásek geniálního Eifella. Věž s výtahem a mostem byla přes den obklopena dlouhou frontou turistů, a tak jsme se rozhodli, že věž navštívíme až večer. A večer byla fronta čtyřikrát delší...
DEN 36. Lisabon, Portugalsko.
DEN 36. Lisabon, Portugalsko. Nebrouzdám se v moři, tohle je posvátná řeka pyrenejského poloostrova: Tajo (latinsky Tagus, španělsky Tajo, portugalsky Tejo).
DEN 36. Lisabon, Portugalsko. Most 25. dubna přes řeku Tejo. Mnohem slavnější most Vasco da Gama jsme nezaregistrovali:)
DEN 36. Lisabon, Portugalsko. Bububu, ty malej bílej šmejde!
DEN 36. Lisabon, Portugalsko. Památník objevitelů, portugalských mořeplavců.
DEN 36. Lisabon, Portugalsko. U památníku.
DEN 36. Lisabon, Portugalsko. Já a portugalští mořeplavci. Já skromně, oni v nadživotních velikostech. Já živej a smrtelnej, oni mrtví a nesmrtelní.
DEN 36. Lisabon, Portugalsko. Historická čtvrť hlavního města. Lisabon 1. listopadu 1755 zasáhlo město katastrofální zemětřesení, které spolu s následnými požáry a vlnou tsunami zničilo velkou část města. Zahynulo tehdy asi 60 000 až 100 000 obyvatel. Belém (na fotografii) přežil.
DEN 36. Lisabon, Portugalsko. Belém.
DEN 37. Lisabon, Portugalsko. Pohled z Mostu 25. dubna. Přes most přejíždíme vlakem, stopovat přímo z města bylo složité. Sbohem, Lisabone.
DEN 38. Palmela, Portugalsko.Více jak dva dny hledáme a stopujeme; žádnej zábavní podnik, ale tvrdá práce.
DEN 39. Navalomaral, Španělsko. Krávy jsou všude na světě krásný. Dneska spíme s nima. (Jsme západně 30 kilometrů od průsečíku dálnice A6 a Rio Tejo).
DEN 39. Navalomaral, Španělsko. Rozpálená země rozpáleného léta 2013, i přes noc je kolem 30 stupňů Celsia...
DEN 39. Španělsko jsou hory všude kam se podíváte.
DEN 40. Španělsko. Cedule ukazují směr západní.
DEN 40. Španělsko.
DEN 41. Huesca, Španělsko. Jsme pod Pyrenejemi, tady už je trochu snesitelněji, i tráva se zelená. Večer v deset jdeme do města na procházku a na kávu, teploměr ukazuje 26 stupňů Celsia (ve stínu i na přímým měsíci).
Mapka nejnáročnějšího, ale nejkrásnějšího úseku naší cesty.
DEN 42. Jaca, Španělsko. Začíná období bez stopování, přes Pyreneje jdeme pěšky.
DEN 43. Legendární Svatojakubská stezka. My sice jdeme po ní, ale směrem k Římu.
DEN 43.
DEN 43. Stále v dobré náladě. Nikam nespěcháme, žádný stres, žádný čas.
DEN 43. Pod pyrenejskými vrcholky přituhlo, aniž jsme ovšem tušili, že za pár dní budeme spát tam nahoře.
DEN 44. Confranc, Španělsko. V nadmořské výšce 1400 metrů nad mořem objevíme zcela opuštěný kemp. Dvě noci klidného spánku, otevřeného ohně, potůček tu bzučí...
DEN 45. Den "volna" využíváme k výletu.
DEN 45. Bez komentáře.
DEN 45. 1680 m n. m., a jinak bez komentáře.
DEN 45. Confranc, Španělsko. Slyšíte to ticho?
DEN 46. Do horského ticha promlouvají kravské zvonce. Pohádka bez konce.
DEN 46. Zbystřete pozornost! Po Svatojakubské cestě šlapeme stále výš a výš několik hodin. Jsme odvážní a překonáváme se! (A jinak: krize č. 2, necítím nohy a před náma, za několik hodin, je asi dvousetmetrová stěna, která nám zabere další dvě hodiny bezčasového stavu)
DEN 46. Flóra tu byla pestrá, tak aspoň jeden snímek pro milovníky přírody.
DEN 46. Je kolem sedmé večer, jsme ve výšce 2300 metrů, do další vesnice to je minimálně tři hodiny, padá mlha, bude se tu tábořit.
DEN 46. Z mého deníku: "Jsme unavení a hladoví, začíná nám být zima. Padá mlha, hustá mlha a stmívá se. Je vidět sotva na třicet metrů a nějaké pomyšlení na návrat či pokračující pochod do vesnice nepadá vůbec v úvahu. Mám trochu obavy... A najednou zničehonic, jakoby ze sna, se před náma objeví černý kůň a pak celé stádo koní. Jako v nějakém hollywoodském kýčovitém filmu. Nocují-li tady koně, my také přenocujem."
DEN 47. Ibones de Anayet, Španělsko (2300 metrů nad mořem). Noc byla studená i ve společném spacáku, ale ráno jsem už běhal po náhorní plošině v trenkách.)
DEN 47. Ibones de Anayet, Španělsko.
DEN 47. Ibones de Anayet, Španělsko. Slunečno, ale v údolích je mlha hustá tak, že by se dala krájet.
DEN 50. Česko-Itálie 3:3, srpen 2013, Montpellier, Francie. Náš nově objevený italský přítel Ernea z Florencie prohrával už 0:3, ale pak nám snědl půlku kuřete, zasytil se a srovnal na pro něj přijatelnou remízu. Pak chytl dobrýho stopa.
Tohle není vlajka Polska.
DEN 51. Je pondělí 2. září 2013, 7:45 hod. Myslím na všechny školou povinné a fotím si u toho Monacké knížectví z monacké benzínky. (Během tří set kilometrů cesty po Riviéře jsme projeli 168 tunelů či tunýlků - a to píšu jen proto, abyste si neymsleli, že to nebylo hezký).
Itálie je jen tranzitní zemí. Nemáme jednak peníze ani čas, pospícháme na svatbu, nikoliv se vzít, ale pořádně se nadlábnout... Co ale máme: plnou paměťovou kartu fotoaparátu
Přes Rakousko se prostopujem během několika hodin. Do Českých Budějovic přijíždíme večer 3.9.
Všude dobře, doma nejlíp, říká se. Ale stačí mít domov ve svým srdci a dobře a nejlíp může být prakticky kdekoliv.
|
|
| Epilog |
Jedno krásné léto končí. Více jak 6500 kilometrů dobrodružství. Líbilo se vám trošku!? A proč to také nezkusíte?!
Všem přeji do roku 2015,
byť je to jen číslo v kalendáři,
do vašich cest i toulání se,
štěstí, zdraví, odvahu,
nadhled a úsměv,
pokoru a lásku.
|
|
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'Mario Czerney', 12.12.2014 16:23.
| Názory čtenářů |
13.12.2014 09:05
 Wopi  
|
i Tobě |
13.12.2014 13:00
 slunečnice
|
přeji totéž :-))) |
13.12.2014 20:20
 alex
|
...dík za zprostředkování, dík za přání. Dobro došli, Mario! |
14.12.2014 17:02
 karrel
|
OK |
14.12.2014 23:05
fungus2 |
|
15.12.2014 21:10
Saxána
|
. |
16.12.2014 05:32
bh
|
brouká si řeka Tajo
slyšet je písně echo:
putuji s dívkou po horách
z bejků jde strach
z ní nemám strach....
(dál jsem neslyšel...)
fajn - Mário!
PF :-)) |
17.12.2014 20:13
 josefk
|
dobrej :) snad se dětem moc nestýskalo :)) |
20.12.2014 09:25
bříza
|
nápodobně |
20.12.2014 12:35
 Diotima
|
ahoj, Mário, těší mě, že se ti daří a jsi cestovavej! mě to táhne spíš na Balkán - je tam i daleko levněji a free a hippie :-) |
21.12.2014 03:50
 Head Jasper
|
Tak hodně štěstí i Tobě, Mario. Urvisu |
03.01.2015 12:18
klokan kámoš
|
:-) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|