Měl jsem psa. Psance. Nikdo ho neměl rád. Ani já ne. Ten smutný příběh se mi nechce vyprávět.
V odtoku umývadla je naušnice, co tam spadla. Dívám se na ni zvrchu. Na tu mrchu. Šumění toaletních potrubí je jako symfonie mého světa.
Sousedské nocturno bez obvyklého jekotu. Chybí mi to.
Rohožka barvy bývalajsemšedá na rozích oslí uši. Naštěstí není moje. Má má značku Apple. A proto duši.
Mraky chemickoprůmyslového rozvoje lákají lidi z nočních barů vyjít ven a obdivovat polární zář. Někteří omylem použili masky s chobotem.
Moje ruce vykazují známky sebedestrukce. Zřejmě účinky zázračnoskvoucích nočních krémů. Plivu do systému.
Osobní antipatie jako princip povyšování. Bydlím vedle. Vedle sebe.
|