Dílo #69302
Autor:Mario Czerney
Druh: Pro pobavení
Kategorie:Jiné/Fotoreportáž
Zóna:Jasoň
Datum publikace:12.12.2014 15:00
Počet návštěv:1543
Počet názorů:10
Hodnocení:11 9

Prolog

Ve dnech 14. 7. 2013 - 3. 9. 2013 jsem se svojí přítelkyní Janou procestoval autostopem západní Evropu. Celou cestu jsem si psal deník, ale tím vás unavovat nebudu, aspoň prozatím:).
Během 52 dnů jsme nastopovali zhruba šest až sedm tisíc kilometrů, po trase a ve směru: NĚMECKO Plauen-Chemnitz-Kassel-Brémy- HOLANDSKO -Amsterodam - Harleem- BELGIE -Antverpy-Gent- FRANCIE Lille-severozápad Francie-Le Mans-Bordeaux- ŠPANĚLSKO -San Sebastián-(Baskicko)-Burgos- PORTUGALSKO -Viana do Castelo-Porto-Lisabon- ŠPANĚLSKO -(po dálnici A6)-Badajoz-Madrid-Zaragoza-Husesca-Jaca-(pěšky přes Pyreneje)- FRANCIE -Pau-Toulouse-Montpelier-(kamionem po francouzské riviéře -Cannes-MONACO)-severní ITÁLIE-RAKOUSKO-České Budějovice.
Během cesty jsme navštívili celkem - včetně monacké benzínové stanice - 9 zemí, dvě hlavní města, spali jsme v předražených holandských kempech, v levných portugalských hotýlkách, spali jsme u dálničních odpočívadel, na pláži i na lodi, spali jsme v kamenité španělské pustině se stádem krav, i v horách a mlze ve výšce 2300 metrů nad mořem se stádem koní, spali jsme u Kurda v Brémách v bytě nad jeho restaurací i na soukromých francouzských loukách, v saských a hessenských lesích, v liduprázdném a zcela udržovaném kempu:) Viděli jsme moře a slunili se na plážích v Holandsku, Španělsku a Portugalsku, obdivovali jsme vodní kanály a nasávali vůni marihuany v Amsterodamu, naslouchali hudebnímu festivalu v belgickém Gentu, usínali jsme pod nebem plným hvězd, přečkali jsme dva dny studených dešťů a větrů u vrat opuštěného domku, trápili se v horku, viděli jsme dva krásné horské masívy, Pyreneje a Alpy, cestovali jsme okolo Labe, překročili Sénu i řeku Loiru, 500 km byla naším společníkem čarokrásná řeka Rio Tajo... Na můj zvednutý palec reagovali lidé ze čtyř kontinentů (z Asie Kurdové (v Německu), z Afriky Maročan (ve španělských Pyrenejích), z Ameriky kolumbijský řidič mrazícího auta a semtam nějaký ten Evropan:)), brali nás lidi starší i mladší. Jeden z nejkrásnějších zážitků ze stopování: čtyřčlenná německá rodina s dvěma dětmi nabere dva unavené Čechy kdesi na opuštěné benzince ve Španělsku a odváží je více než 500 kilometrů k pláži do severního Portugalska. 
Nějaké to jídlo jsme vezli sebou, jinak jsme využívali prodejny na benzínkách, větší nákupy jsme dělali v supermarketech. Nejdůležitější k životu, kromě lásky, je voda:) Jednou jí bylo dostatek, někdy jsme museli šetřit i s vodou ze záchodů z McDonaldů, aby jsme neměli žízeň. Nocovali jsme při teplotě těsně nad nulou, stopovali jsme i při přímém slunci, kdy ve stínu bylo přes čtyřicet stupňů Celsia, kdy se voda měnili v teplou a nepoživatelnou břečku...
Umývali jsme se v kempech, ve sprchách na dálničních odpočívadlech, v křišťálově ledové horské bystřině, ale byli jsme nemytí i několik dnů:) Potkali jsme spoustu báječných lidí, kteří pomohli a brali to jako samozřejmost... První stop byl dlouhý sedm kilometrů, ten předposlední víc jak tisíc:) Negativních zážitků je jen pár, těch dobrých se nedopočítám...
Nejdéle jsme se zdrželi v Portugalsku, nejen proto že je relativně levné, ale i krásné, docela dlouho jsme se zdrželi v Baskicku, nejen proto, že je krásné, ale také proto, že nám tam autostop nepřál a museli jsme z něho cestovat tři hodiny vlakem. A při zpáteční cestě jsme pět dní šli pěšky přes úžasné Pyreneje po Svatojakubské stezce...


pro majitele menších monitorů doporučuju "zázumovat" prohlížení stiskem "Ctrl" a "-"
jak jsem dostopoval na konec světa (1/2)
Z Oloví na sokolovsku jsme vyrazili po obědě 14. července 2013. Prvním stopem byl automobil mé sestry, odvezla nás za hranice a nechala nás tam. Daně za to pěkně děkuju.Z Oloví na sokolovsku jsme vyrazili po obědě 14. července 2013. Prvním stopem byl automobil mé sestry, odvezla nás za hranice a nechala nás tam. Daně za to pěkně děkuju.

DEN 1. Už na to seru, už fakt nemůžu! Sasko, Německo.


DEN 5. Brémy, Německo: Kurd Ahmed a jeho přátelé se o nás starají jako o své přátele. (Odvezou nás kam potřebujeme, nechají nás přenocovat ve svém bytě, večer  nakrmí, pohostí vínem a pivem, ráno pozvou na snídáni do centra Brém... Ahmed nás zve do severního Iráku; letos na jaře se ovšem ztrácí ze Skype, sever Iráku je krvavým bojištěm...




DEN 7. Když se na mě dívky smějí, hned čerti se mnou šijí. (severní Amsterdam) Blonďatá slečna nás svezla 200 kilometrů.


DEN 8. Amsterdam. Město kol, kanálů a marihuany. Holanďané jsou fajn, zvěsti o jejich otevřené a dobrosrdečné povaze jsou pravdivé. Asi tou širokou a nížinatou krajinou, třeba jako u nás na jižní Moravě. Ale v Holandsku je draho, všude a všechno.


DEN 7. a 8. Dvě noci na lodi Marjo nás přišli na nekřesťanské peníze, ale co už, Amsterdam a lodě, to prostě musíte mít. A navíc se dívat do Janiných psích prosících očí...


DEN 8. Praha má svého - a bohužel zapomenutého - prvního mistra světa v šachu Wilhelma Steinitze, Amstrerdam má ve svém centru náměstí se soškou svého světového šampiona. Na Náměstí Maxe Euweho se odehrávají nezapomenutelné partie lidu z ulice.
Max Euwe (20. května 1901, Watergraafsmeer poblíž Amsterdamu – 26. listopadu 1981, Amsterdam) byl nizozemský šachista a matematik, mistr světa v šachu v letech 1935–1937.


DEN 7. Noční Amsterdam vás nenechá v klidu. Jste jeho součástí. Ať už chcete nebo nechcete.


DEN 8. Královský palác, Amsterdam.


DEN 10. Ten klobouk je můj. Vlastně byl, zapomněl jsem ho v autě Marokánce na zpáteční cestě ve Španělsku. Nutno ale podotknout, že ten chlapec mi daroval krabičku malborek, aniž by ovšem tušil, že si u něho nechám klobouk z Tesca... Hm, a víc o téhle fotce napsat nemůžu. (Harleem, Nizozemsko)


DEN 10. Plážové šachy (v Holandsku) jsou od normálního šachu zvláštní tím, že se hrají na písku, podobně jako třeba plážový volejbal...


DEN 10. Život přichází z moře.




DEN 13.-14. Gent, Belgie. Město plné lidí - díky hudebnímu festivalu probíhajícímu na gentských náměstích.


DEN 13.-14. Gent, Belgie. Čtvrtmiliónové město, historická perla. Ve středověku byl Gent jen o něco menší než Paříž, ale třeba větší než Londýn. Nádherné město s několika historickými náměstími, hradem i vodními kanály můžeme jen doporučit.


DEN 13.-14. Gent, Belgie, správní centrum Východních Flander během každoročního hudebního festivalu.


DEN 13.-14. Gent, Belgie.


DEN 13.-14. Haló, lidi, mávejte! A lidé mávají.


DEN 13.-14. Na šibenici s nimi! Historický průvod prochází městem a veškerá hudba v městě utichá, festival nefestival.




DEN 14. 27. července vstupujeme na francouzské území. Večerní procházka po Lille.


DEN 15. Lille, Francie.


DEN 15. Lille, Francie.


DEN 15. Lille, Francie. Protiklady se přitahují.


DEN 15. Dům se mi zalíbil na první pohled. Později jsem se na nějakém prospektu dočetl, že se jedná o místní vyhlášenou rybí restauraci.


DEN 16. Na první pohled se jedná o tiché a příjemné místečko, skryté a bezpečné. Omyl, opak je pravdou: hned za stromy zuří jedna z mnoha francouzských dálnic.


DEN 18. Francouzským paštičkám neodoláte.


DEN 18. Mimořádně útulný a tichý kemp nedaleko Le Mans nás nadchl. Hlídačky kravičky na fotce i s volem (Nogent le Rotrou, Francie).


DEN 19. Nogent le Rotrou aneb sladká Francie. Hrad Château Saint-Jean s první zmínkou z roku 1040.


DEN 20. Ve Francii jsme byli během stopování svědky jedné dopravní nehody a jednoho vzplanutí auta na dálničním platidle. Hasiči přijeli, když už bylo po všem, ale Jana  jako bystrý reportér pro vás vše zachytila.


DEN 21. Ve Francii jsme se velkým městům úspěšně vyhýbali. Nedaleko řeky Loiry jsme se utábořili na veřejném odpočívadle pro turisty. (Malá poznámka k noclehům ve stanech: na začátku cesty v Německu jsme bystře vstávali kolem sedmé hodiny ranní, v Portugalsku okolo deváté, ale po několikatýdenní cestě jsme v Itálii spali i do půl dvanácté).


DEN 22. Cedule u louky nás sice varovala, ale spát prostě někde musíme. Soukromá louka, vesnice Cézac, Francie. Nutno podotknout, že nás kolem desáté večer probudil blízký ohňostroj, městečko slavilo 1000 let od založení.
(Během stopování ve Francii nás svezli dva sympatičtí mladí muži. Studovali zemědělské inženýrství, jeli do Pyrenejí, a jeden z nich se mě zeptal, velký fanoušek zemědělské techniky - znal "samozřejmě" i brněnský Zetor: "Máte v České republice hodně traktorů?" (Takhle mi Jana tu otázku přeložila.) Otázka mi přišla tak absurdní, že jsem se začal strašně smát, už dlouho mi nikdo nepoložil tak zapeklitý dotaz. Chvíli na mě civěli, ale snad se neurazili. Co myslíte, máme v České republice hodně traktorů?)


DEN 22. Cézac, Francie.


DEN 23. Jediná dochovaná fotografie z Bordeaux. Během jednoho nekonečného stopování na dálničním odpočívadle ze kterého se pěšky prostě nelze dostat. Já s černýma a na tahu.




DEN 23. San Sebastián, Španělsko. Během tří nocí jsme dvakrát spali na téhle pláži. V podloubí. Celkem romantika. Teda nebýt policajtů, co mě několikrát budili a Jany, která mě neustále opakovala, ať nespím, protože můžou přijít policajti.


DEN 24. Mořské proudy tohle umějí: třebat rozcuchat Janu není žádný problém. Donostia (baskicky), San Sebastián (španělsky).


DEN 24. Baskicko: Donostia (San Sebastian), jedno z nejnavštěvovanějších měst Španělska je trochu podobné Karlovým Varům. Sice zde nenajdete termální prameny, ale zase tu je moře. Ale to nejhezčí, co mě zde potkalo, byla asi baskičtina, tou jsem opravdu fascinován.


DEN 24. San Sebastian, Španělsko. (Během cestování jsme měli počasí skutečně báječné, až na pár dní na severu Francie a právě tady: letovisko pod horama jsme si užívali většinou v dešti nebo při zamračené obloze).


DEN 26. Beasain, Španělsko. Severní výběžek Pyrenejí.


DEN 26. Trocha klidu, dvě noci táboříme v baskickém lese. (Baskové mi přišli hodně rezervovaní a uzavření, ostatně co čekat od lidu z hor. Po dlouhé pěší pouti jsme našli tento bezpečný úkryt daleko od lidí a měst. Prvního rána jsme ovšem byli v šoku: u našeho stanu zastavila červená renoltka. Sedmdesátiletý pán šel na dřevo. Ptal se odkud jsme: "cože "šeko"? Turkey? Serbia?" "Czech republic! Czech republic," opakovala Jana. Kroutil hlavou. Nakonec po zjištění, že jsme z Československa okupovaného sovětskou armádou, nás obdaroval čokoládou.


DEN 29. Slunečnice nedaleko Burgosu, Španělsko. (Na tuhle fotku se dobře pamatuju: krátce na to zažiju první skutečnou krizi této cesty: sucho v krku, nepříjemný vítr plný písku, vedro, únava, žízeň a bolest hlavy na jedné smradlavé a odpadky zaházené benzínce, kde několik hodin čekáte na auto, co vám zastaví. Nakonec zastavila slečna v černém s černým psem a ujištění, že jsme z Československa, bylo jízdenkou potřebnou ke svezení.)


DEN 29. Po dlouhé době zase kemp, tj. sprcha. Úmorná vedra hygieně rozhodně neprospívají.




DEN 31. Portugalsko: Velká louže dobita!


DEN 31. Skalnaté pobřeží se spoustou ostrůvků slaných sluncem vyhřátých jezírek, kde místní pořád něco sbírají a pak to asi i jedí.


DEN 31. Viana do Castelo, Portugalsko. Takhle nějak jsem si severní Portugalsko představoval už jako malej kluk.


DEN 31. Viana do Castelo, Portugalsko.


DEN 31. Viana do Castelo, Portugalsko. Ano, pořád jsme v Portugalsku, ač na snímku Vespa z Itálie.


DEN 31. Viana do Castelo, Portugalsko.Tyhle bazénky jsou docela vychytávka. Příliv je naplní čerstvou vodou, odliv je uvolní plážovým povalečům, ne zrovna teplou oceánskou vodu zahřeje slunce a s dalším přílivem začíná všechno zase od znova.


DEN 31. Viana do Castelo, Portugalsko.


DEN 32. Viana do Castelo, Portugalsko.


DEN 32. "A teď se napiju, drahoušku!" Láhev růžového vína za 73 centů. Jsme v ráji.


DEN 32. "A už mi to vlezlo do hlavy!"



DEN 32. Tiše závidím všem těm, kteří si mohou denně zaběhat po pláži. (Portugalsko).


DEN 33. Adeus, Viana do Castelo.


DEN 33. Cestou do Porta jsme si užili i venkovskou pouť. V Portugalsku byl státní svátek (15. srpen)


DEN 33. Porto, Portugalsko. Motel "Monte Sinai" - jak z divokýho západu.. teda až na tu čínskou televizi. Noc za 20 Euro je skvělá cena, jelikož třeba v Holandsku stál kemp(!) dvojnásobek...


DEN 33. Porto, Portugalsko. Rozpálená země ohřívá mořský vzduch, proto ta mlha.


DEN 33. Porto, Portugalsko. V Portu nabízejí kokain, hašiš... Nekupujte to, budete jistojistě podvedeni. Sice to s obrázkem nesouvisí, ale vědět to musíte.


DEN 33. Porto, Portugalsko. Dominantou Porta je Most Ludvíka I. (přes řeku Douro), jehož autorem je známý francouzský architekt Gustave Eiffel.


DEN 34. Je dobré mít kolem sebe pozitviní lidi.


DEN 34. Porto. Podoba s Prahou je evidentní, proto ten můj upřený a zamilovaný pohled, (který není ale vidět, jak je z obrázku patrné).


DEN 34. Porto, Portugalsko.


DEN 34. Porto, Portugalsko. Dveře - nemám slov.


DEN 34. Jana říkala "šalina", ale my ostatní víme, že tohle je "tramvaj". Ale že je pěkná, na tom jsme se shodli.


DEN 34. Porto, Portugalsko. Místní plevel.


DEN 34. Porto, Portugalsko. První dochované zmínky o Portu pocházejí z doby 4. století a nadvlády Římské říše.


DEN 34. Porto, Portugalsko.


DEN 34. 160 m dlouhý železniční most přes Dourovu řeku mezi Portem a Vila nova de Gaia vystavěný v letech 1876-1877 v celé své kráse.


DEN 34. Porto, Portugalsko. "Monte Sinai" - dvě noci naše útočiště.


DEN 35. Porto - sobotní dopolední bazárek pod jedním z mostů.


DEN 35. Sbohem, krásné Porto!


DEN 35. A teď stopem hurá na Bělehrad! Vlastně na Lisabon. Musel jsem si tuhle ceduli vyfotit, jsem holt měkkosrdcatej, už začínám věřit, že do portugalského hlavního města docestujeme a za chvilku se dost možná i rozpláču.


DEN 35. Z mého deníku: SOBOTA 17. 8. 2013: Z motelu Monte Sinai je to docela blízko k mostu a silnici na Lisabon, ale finálová výpadovka je dobré dvě hodiny pěšky. Ale až na dálniční benzínku nás vyváží muž s malou dcerkou - zřejmě si pěkně zajel - díky! Jsme rádi, ale vzápětí polkneme na prázdno: téměř prázdná benzínka, jedno auto tu projede tak za pět minut.
Ale štěstí se usmívá směrem k nám. Dívka a její maminka nás nabírají do plných - 300 kilometrů! Lisabon, cíl naší cestu je tu: je sobota 17. července 2013, půl sedmé večer místního času, po pěti týdnech dobrodružné cesty Evropou. (toliko deník)
/Lisabon, Portugalsko. Dva dobrý stopy a k večeru už stojíte v lisabonským metru./


DEN 35. Lisabon, hotýlek sítě Hi Hostels, noc zase za příjemných 20 Euro, navíc kuchyňka a kuřácký balkónek.


DEN 36. Lisabon, Portugalsko.


DEN 36. Lisabon, Portugalsko. Je tu něco magicky reálného, jak by zřejmě podotkl Gabriel García Marquez.
Epilog
dokončení zítra (to kvůli povolené kapacitě znaků jednoho díla)

Počet úprav: 16, naposledy upravil(a) 'Mario Czerney', 12.12.2014 13:58.

Názory čtenářů
12.12.2014 15:27
Wopi
zajímavé
12.12.2014 15:41
slunečnice
Upřímně Ti ti tu cestu závidím.
Před nedávnem jsem jela velmi přibližně stejnou trasu do Amsterodamu. Těším se na pokračování.
12.12.2014 15:44
bh

mário jako hanzelka - aji ten tvuj zikmund je fain :-)
12.12.2014 16:32
alex
...no, paráda!
12.12.2014 18:29
josefk
těším se, až pojedete stopem do Jihoafrické republiky :)
12.12.2014 21:35
Yfča
Bezva
14.12.2014 17:03
karrel
Líbí
14.12.2014 23:05
fungus2

15.12.2014 21:19
Saxána
.
03.01.2015 12:14
klokan kámoš
krása.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)