starý strom

větve jak ruce k obloze vzpíná

jsou stejného dřeva, ale každá je jiná

ta největší vesmír podepírá

sahá až tam, kde černá je díra

co všechno v ní zmizí...

ostatní větve jen tak si po staletí žijí

líbají veršem a melodií



stojím tam před ním:

vezmi mne k sobě!

ať dohlédnu daleko

co Země se točí

dokulata

najdem tam spolu

to největší tajemství

zrozené z pocitů, deště a bláta



chtěl bych s tím stromem

dešťové kapky krápat

chtěl bych s tím stromem

větvemi mávat

chtěl bych s tím stromem

verše skládat

chtěl bych ten strom mít

před naším domem