Dílo #69183
Autor:MartinZ
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Pohádka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:25.09.2014 00:21
Počet návštěv:231
Počet názorů:2
Hodnocení:3 1

Podivné zvuky (z cyklu Petřínských pohádek)
„Úú…“ ozývalo se odkudsi od Hladové zdi. To volání probudilo snad všechna strašidélka na Petříně. Bylo sychravé zářijové ráno. Od rozednění mrholilo a sadem se proháněl studený vítr. Strašidélka se seběhla jako obvykle u studánky Petřínka.
Drkotala zoubky : „Crrr, cvak, cvak..“ To cvakání stovek zoubků znělo jako letní louka plná cvrčků.
Prďola s sebou přinesl horký hruškový nápoj, Žofka s deseti dalšími třešňáky dotáhla vozíček letošní třešňové marmelády. Strašidélka se oblizovala, až se jim ježily chloupky a moudře mezi sebou rozmlouvala o těch podivných zvucích.
O Hladové zdi se vyprávěly různé pověsti, proto se nikomu do těch míst dvakrát nechtělo. Draka Petrouna, který měl podle dávných vyprávění ohlodávat o půlnoci kameny zdi, se každý bál.
„Au, úú..“,  ozývalo  se úpění jako ozvěna z těch míst a tak mezi sebou vybrala strašidélka ta nejodvážnější z nejodvážnějších. Bradáč vytáhl z řad pět nejsilnějších jablkounů ozbrojených silnými větvemi. Prďola vybral ze svých řad tři hruškouny s prakem a s kapsou plnou hruškových semének – gumu do praků měli utkánu od pavouků z prvních ranních vlákem. Švestkouni nesli každý v podpaždí ostrou pecku důmyslně zabalenou do listu. Taková sladká pecka rozbalená na jakémkoli místě ihned přiláká hejna vos, před kterými doposud unikl každý, kdokoli je uslyšel.
V tomto složení si byli jisti, že v případě nebezpečí zvítězí i nad Petrounem.
„Jdeme!“ zvolal hlubokým hlasem Bradáč. Šli za tím voláním tiše, jako myšky.
Tu se před nimi objevil  ohromný strom – byl to ořech. Jakživi něco takového neviděli! Mocnými kořeny podrůstal Hladovou zeď, pod jeho korunou běhala spousta broučků a v jeho mohutných větvích seděla stará - ohromná - zmoklá sova. Bradáč, sotva ji spatřil, naježil své dlouhé vousy. Vypadalo to, že sova spí a tak se opatrně pod tím stromem strašidélka podplazila a šešlapovala níže do hustého růžového křoví. Sova však nespala.Najednou tiše vzlétla a posadila se strašidélkům přímo do cesty. V té chvíli vypadly hruškounům všechny praky na zem, jablkouni opustili své větvičky. I švestkouni se  třásli strachy, až pustili ty své sladké pecky zabalené do listů. S rachotem se skutálely kamsi z kopce dolů.
Sova zahoukala: „Hrů, hků!“ a v tom celá výprava rozpoznala, že ty zvuky, které hledali, pochází právě od ní.
Ohromnými drápy se zaryla do země a přimhouřila ohromné oči:  „Hků, hřů, kdo jste a co tu hledáte?“
Vypadala velmi rozlobeně.
„Jsme petřínská strašidélka a slyšeli jsme tvé kvílení,“ vykřikl odvážně Bradáč a hned pokračoval.
„Mysleli jsme si, že se stalo něco zlého některému z našich kamarádů..“
„To jsem byla já, hrů,“ uklidnila se sova. Mám nachlazený hlas a tak skřehotám, jako navlhlé housle.
„Když nás nesníš, můžeme Ti pomoci,“ špitl velmi nejistě Prďola a předpažil přes sebe třesoucí se tlapku, ve které držel jakousi lahvičku.
„Co to je?“ Přimhouřila opět nedůvěřivě obočí sova. V té chvíli vypadala nebezpečně – natáhnula dopředu svůj ohromný dráp  a sevřela jím nabídnutou pomoc. „Neboj, nesezobnu Tě, mám ráda jen myši a drobné hlodavce.“
Prďola se rozklepal, že nevydal hlásky.
„To je léčivý extrakt z Prďolových hrušek,“ doplnil svého kamaráda Bradáč.
Sova opatrně otevřela lahvičku a napila se. Poté se hrozivě nakuckala „ech, ech, krů, krů…“ a pak se zakuckala ještě jednou! Skákala přitom do výšky, až musela strašidélka odstoupit o dobrých sto stop dozadu.
„Hů, hů, „ zahoukala nakonec sova spokojeně čistým sovím hlasem. „Čím se vám má milá strašidélka odměním?“  Zvolala vítězně, „jsem zdravá!“
Strašidélka se po sobě podívala a pak zvolala jako jedním hlasem: „My za pomoc nic nechceme!“
Prďola daroval sově ještě jednu skleničku na druhý den, Bradáč vytáhl z kapsy tobolku s několika kapkami nektaru z jabloní a švestkouni složili k drápům sovy několik pytlíčků se sušenými švestkami.
Sově ukápla slza: „Děkuji vám, tak já vás odnesu na křídlech alespoň domů, jo?“ Vyzvala strašidélka. Ta se po sobě podívala a nakonec nastoupila. Ohromná soví křídla se neslyšitelně odlepila od země a zamířila k Petřínce.

Jakmile strašidélka vyčkávající u studánky  uviděla takového ohromného ptáka, rozutekla se.  Jaký byl pak jejich údiv, když ze sovích křídel seskákali jejich kamarádi!

Názory čtenářů
28.09.2014 19:41
fungus2

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)