Dílo #69036 |
Autor: | rire |
Datum publikace: | 29.06.2014 22:33 |
Počet návštěv: | 609 |
Počet názorů: | 6 |
Hodnocení: | 5 1 |
sevřená |
písně
dávno zaniklých národů
tančí mi v kostech
ve vězení kůže a šlach
mrtvé rty vzpomínají na slunce
na vodu
obrazy rozpité po zdech
si pamatují jiné hvězdy
jiný čas
obrysy sebe
sama
mihotám
přerůstám
teplem a světlem
oči co kdysi zdobil
vějíř laskavých vrásek
odpoutám
lusknutím prstu
od břemen každodennosti
na šedý vlas
postavím nebeskou Andromédeiu
a začnu vážit
vdechuji život
vdechuji déšť
ostré kontury
od ma zá
vám |
|
Názory čtenářů |
30.06.2014 14:43
Wopi
|
fajn |
01.07.2014 22:55
rire
|
jojo, je to obojí - cítíš svoje obrysy a nevíš, jestli se na ně koukáš zevnitř nebo zvenku, nebo tak nějak obojí
člověk
spojuje nebe
a zemi |
06.07.2014 21:14
silent
|
anebo:
skrze člověka
spojuje se nebe
se zemí?
(někdy) |
11.07.2014 19:14
rire
|
_||_
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|