Dílo #69036
Autor:rire
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:29.06.2014 22:33
Počet návštěv:609
Počet názorů:6
Hodnocení:5 1

sevřená
písně
dávno zaniklých národů
tančí mi v kostech
ve vězení kůže a šlach

mrtvé rty vzpomínají na slunce
na vodu
obrazy rozpité po zdech
si pamatují jiné hvězdy
jiný čas

obrysy sebe
sama
mihotám
přerůstám

teplem a světlem

oči co kdysi zdobil

vějíř laskavých vrásek

odpoutám
lusknutím prstu
od břemen každodennosti

na šedý vlas
postavím nebeskou Andromédeiu

a začnu vážit

vdechuji život
vdechuji déšť
ostré kontury
od ma zá
vám

Názory čtenářů
30.06.2014 14:43
Wopi
fajn
01.07.2014 22:55
rire
jojo, je to obojí - cítíš svoje obrysy a nevíš, jestli se na ně koukáš zevnitř nebo zvenku, nebo tak nějak obojí

člověk
spojuje nebe
a zemi
06.07.2014 21:14
silent
anebo:
skrze člověka
spojuje se nebe
se zemí?
(někdy)
11.07.2014 19:14
rire
_||_

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)