Osvícená feministka stála na dřevěné bedně krychlového tvaru a s pěnou u pusy spílala někomu, koho vůbec nezná. Ten, kterého vůbec, ale vůbec nezná, jel, ne přímo svištěl, na kole modrošedozelené barvy podél plotu zámeckého parku. Jedna šlapka se mu trochu viklala, ale hubu si nerozbil. Svítilna na jeho kole měla kapkovitý tvar a nahoře takové šoupátko, které když posunete dopředu, žárovka se rozsvítí, a když ho posunete zpátky, jedete potmě. Možná je to i naopak, neznám přesně kolo onoho pána. Pánovo srdce bilo na poplach a nebylo na poplach příliš připravené. Tma se nechávala krájet a mraky zlomyslně zakrývaly to, co asteroid kdysi Zemi ukradl, ale neodnesl. Pan Jules s malou čapkou do čela byl tím pánem, kterému spílala feministka se zkaženým zubem, o kterém jsme ještě vůbec nemluvili. Madam Violetta bylo jméno oné feministky která hraje v našem vyprávění jednu z hlavních rolí. Hlavním momentem našeho vyprávění je okamžik, kdy něco, čemu nerozumím, na kole pana řítícího se Julese, padlo, drclo, poničilo, a způsobilo neovladatelnost onoho kola a následně způsobilo vletění pana, kterého paní Violetta vlastně nezná, přestože mu spílá, do stodoly. Světlo nastavené posuvným hejblátkem na stav SVÍTIT!!!!! oslnilo spíláním ošklíbnutý obličej madam Viloetty. Mohlo dojít k tragédii, a zatím došlo jen k nehodě. Osvícená feministka stála na dřevěné bedně krychlového tvaru a s pěnou u pusy spílala někomu, koho vůbec nezná.A to bylo nejen ve světle věcí příštích značně příznačné.